Kohout na cibuli podle receptu z Podkrkonoší

Zvyk stínání kohouta byl nejen formou lidové zábavy, ale i symbolickým obřadem, který měl svůj význam. Dříve byl rozšířený v mnoha regionech – ve východních a jižních Čechách, na Chodsku, na Moravě i na německé straně v blízkosti našich hranic.

Jeho obsahem byla dříve skutečná, později jen symbolická poprava kohouta, který představoval pýchu, zlo, nebo tzv. „neřád“ v obci. Účastnili se ho mládenci, kteří z hospodářských dvorů vybrali nejpyšnějšího kohouta. Později ho nahradila dřevěná maketa nebo džbán s kohoutím pírkem.

Jeden z chlapců, obvykle ten nejmladší, měl se zavázanýma očima cepem či dřevěnou holí zvíře setnout. Přítomní mládenci mu radili, nebo ho záměrně mátli, a sledovali, jestli se trefí. Po symbolické „popravě“ následovala hostina. A co jiného by se na ní podávalo než pečený kohout.

Podle lidové věrouky byl kohout považován za ztělesnění mužské pýchy a hlučnosti, ale také jako zvíře hlásající nový den. Jeho poprava ukončovala konec jednoho období, v tomto případě léta spojeného se sklizní a očistu před novým. A jak se pečený kohout připravoval v Podkrkonoší?

Naporcovaného kohouta vložíme do kastrolu s máslem a sádlem a asi čtvrt hodiny opékáme. Maso odložíme na talíř a do tuku vsypeme cibuli, koření a podusíme. Do cibulové směsi vložíme porce masa, přidáme nakrájený uzený bůček a vše dáme do trouby péct. Pečeme přikryté v průběhu pečení podléváme, aby maso bylo křehké. Před dopečením na chvíli odkryjeme. Podáváme domácím chlebem.