Jak se rodí recepty: S prázdným žaludkem se o vaření mluvit nedá, směje se paní Jakouběová

Dvakrát měsíčné se etnografka, paní Vladimíra Jakouběová a redaktor Jaroslav Hoření scházejí v jedné z kanceláří Muzea Českého ráje v Turnově, kde natáčejí jednotlivé díly pořadu Babiččiny recepty.

Čtěte také

Na posvícení muselo být břicho plné pro všechny, přiblížila Vladimíra Jakouběová. A Svatováclavské posvícení na Dlaskově statku nebude výjimkou

„Jednoduché to úplně není, děláme to už osmý rok a připravujeme téměř 20 dílů každý měsíc, takže tradiční lidovou kuchyni už jsme vyčerpali. Nicméně začínáme objevovat měšťanskou kuchyni, staré kuchařské knihy, a pro člověka, který rád vaří a ještě raději jí, se pořád dají najít zajímavosti, nejen pro moji badatelskou práci, ale, doufám, i pro posluchače,“ usmívá se paní Jakouběová.

Sama je vyhlášenou kuchařkou, po své babičce, ostatně jak říká i název pořadu. Vaří sama podle nových receptů, které objeví?

„Jsou samozřejmě pokrmy, které mě osloví. A když ty recepty píšu, je to pro mě náročné v tom, že neustále navštěvují lednici, protože s hladovým žaludkem se recepty připravovat nedají. Takže když píšu o nějakém dobrém pokrmu, najdu zajímavý recept, tak buď si to zkusím uvařit ještě ten den, nebo to připravím pro rodinu na sobotu, neděli, když je to něco náročnějšího,“ přiznává Vladimíra Jakouběová.

„A pak jsou i recepty, na které chuť nedostanu, to zase musím kompenzovat, abych neměla pořád hlad. Kuchyně našeho regionu je skutečně tak pestrá, že se v ní dají najít dobroty i po osmi letech,“ dodává.

Studování starých pramenů je vážná badatelská činnost, ale tvůrci pořadu Babiččiny recepty se občas i dost nasmějí. „Zrovna jsem si minule říkala, že by možná posluchače zajímalo víc, co si povídáme v pauzách mezi natáčením,“ přitakává paní Jakouběová s tím, že i toho se možná posluchači dočkají, až se už všechny dobové recepty vyčerpají.

Jsou recepty, které by si Vladimíra Jakouběová ráda uvařila, ale ještě k tomu neměla šanci? Poslechněte si záznam rozhovoru.