Nadívané vejce podle kuchařky z roku 1894

V knize Marie Svobodové Kuchařská škola čili důkladné navedení k samostatnému naučení se vaření a správné hospodárnosti z roku 1894, autorka píše:

„O Velikonocích barví se vejce na rozličný způsob, a sice: na zeleno vaří se s hrstí špenátu, na žluto se slupkami z cibule s trochem šafránu, na bledě žluto se slupkami z mandlí. Dají-li se k vejcím vařit kořínky z kopřiv, jsou barvy citrónové, se sušeným listím z černého slézu jsou fialová, vaří-li se s mařinkou jsou hnědá, s troškem košenily (vysušená těla červce nopálového) jsou růžová, dá-li se košenily více, jsou červená. S třískami kampešky (strom kreveň obecná) vařená, jsou modrá, s kořínky třezalky, jsou červená.“

Autorka knihy dále radí: „Několik dní již snesené vejce lépe barvu přijímá než čerstvé, poněvadž starší se již poněkud vypařilo. Uvařené otře se máslem namaštěným plátýnkem, aby se lesklo. Nápisy, ozdoby dělají se na vejcích brkovým pérem, nebo se jen nožem rýsují. Také jsou pěkná vejce, když se pokladou lístky zelené petržele nebo žebříčka, dobře přimáčknou, obloží papírem, povážou a pak vaří v barvě. Na stůl podávají se na míse nebo na talíři, na nějž se dá vrstva tlučené soli, do níž se pak vejce kolmo špičkami vzhůru postaví. Taková vejce se pak podávají jako tzv. příchoutky po polívce, třeba nadívaná:

Vejce na tvrdo rozkroj v půli, žloutky vyndej a utři je s kouskem másla, dej k tomu ostrouhanou, ve smetaně máčenou vymačkanou žemličku, zelenou petružel, trochu citronové kůry, trochu květu, osol to a dobře utři, pak tím vejce naděj a narovnej je na máslem vymazanou mísu; co od nádivky zbyde, dej k nim, polej je trochu smetanou, na každé vajíčko dej kouštínek másla, a nech to v troubě trochu upect, hlediž ale k tomu, aby se to nevysušilo, sice by to bylo tuze mastné."