Vladimíra Jakouběová

Oslava Dne matek byla u nás za první republiky spojena nejen s dárkem, ale také s pohoštěním, v měšťanských rodinách někdy i s posezením v restauraci.

Omezením pro vesnické hospodyně nebyl po válce jen přídělový systém, ale i hospodaření zakládaných družstev. Zpracovávaly tak vše, co bylo k jídlu a jednou za týden i maso.

Ve vyprávění o tom, jak vypadal jídelníček většiny českých rodin po konci 2. světové války, si připomeneme vynalézavost našich babiček, které si uměly poradit i s málem.

Potraviny byly po válce na příděl až do roku 1953. Příručku, jak vařit s omezenými zásobami, sestavil například Jiří Šimek. Vybrali jsme z ní sladký recept.

Ve vyprávění o tom, co naše babičky vařily, nemůžeme opominout konec 2. světové války v Evropě. Bylo to období radosti, i přetrvávající nouze a tak i recepty byly chudé.

2. května má svátek poměrně neznámá světice, sv. Viborada – patronka knihoven, kuchařek a farních hospodyní. A tak si pro recept zajdeme do farní kuchyně.

Vladimíra Jakouběová a Jaroslav Hoření připomenou tradici májových oslav – majálesů a také jednu z dobrot tehdy podávaných, uzenky.

Filipojakubská noc byla v dobách našich babiček spojena s celou řadou magických úkonů. A co se připravovalo na tento svátek v kuchyni?

K likérům z bylinek, které měly léčivé vlastnosti, se ještě vrátíme. Některé receptury jsou tajné, ale Vladimíra Jakouběová a Jaroslav Hoření nějakou ještě určitě mají. 

Podle dalšího z receptů našich babiček můžeme vyzkoušet přípravu domácího bylinkového likéru a připomeneme vznik božkovské likérky.