Borek Kapitančik

I když má člověk ve svých rukou mnohé a vše vypadá sebelíp a sebebezpečněji, stoprocentní jistota v životě neexistuje. Nikde a v ničem.

Možná je vám situace, kdy se vám po dvou holkách narodil vytoužený syn, důvěrně známá. Jenže zatímco výchova holčiček probíhala poklidně, s klukem jste stále ve střehu.

Chronická únava, apatie, cynismus, podrážděnost - příznaky toho, čemu se říká vyhoření. A lakmusových papírků toho, že vás práce dostala na cestu k vyhoření, je více.

Je to sice jen předpoklad, ale dá se očekávat, že slov, na která nezapomenete se vám dostalo od těch, jejichž památku si dnes připomínáme.

Bývaly doby, kdy se koncem října sjížděly do měst s kasárnami početné rodiny, aby jejich členové viděli slavnostní přísahu, kterou tehdy procházel každý novopečený branec.

Padající lístí, mrholení, kluzké chodníky, ranní mlhy, ze kterých se vynoří uhánějící koloběžkář. To vše můžeme považovat za rizika, která s sebou nese podzimní počasí.

Být ve správný čas na správném místě, anebo jinak – mít štěstí, že se ocitnete v ideální situaci nebo chvíli, která vám přinese výhodu či dokonce promění život.

O strachu ze zvířat uvádějí encyklopedie zhruba toto: nazývá se zoofobie a jedná se o panický, iracionální strach, který může být obecný, nebo zaměřený na konkrétní zvíře.

Ne každý je nadán jazykovým talentem a tak může být pro jednoho učení cizímu jazyku záležitostí snadnou, pro druhého malou noční můrou.

Že i to zlé je pro něco dobré, že se nicneděje samo o sobě, a že každá mince má dvě strany? Uvidíme. A uslyšíme.