Zvyky a obyčeje období masopustu nejen z Pojizeří

Masopust na Dlaskově statku|foto:Ivana Bernáthová, Český rozhlas

Masopustem nazýváme přechodné období mezi zimou a jarem, které začíná svátkem Tří králů a končí Popeleční středou, která zahajuje dlouhý předvelikonoční půst. Zvyky a obyčeje, které masopustní období provázely, dříve úzce souvisely s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na počátku jara.

Pro vesnickou pospolitost byly nejdůležitější poslední dny tohoto času, které se nazývaly různě; fašank z německého Fasching, Končiny, Ostatky, v našem kraji nejčastěji Konec masopustu. Ty byly svátkem dobrého jídla a pití a také bujaré zábavy.

Ve statcích i chalupách se zabíjeli čuníci, chystaly se vepřové hody, smažily se a pekly koblihy a boží milosti, v hospodách se konaly nejrůznější tancovačky a bály. Vrcholem zábavy těchto dní pak bylo masopustní úterý s obchůzkou maškar, doprovázené nevázanou veselostí.

Konaly se také svatby a nejen ty s falešnou nevěstou. To mělo patrně prostý důvod, v komorách byl dostatek masa ze zabijaček na řádnou svatební hostinu i na výslužku pro celou vesnici. Snad proto lidé věřili, že sňatky uzavřené v tomto období budou šťastné a dlouho vydrží.

Tradice toho svátku, který není přímo vázán na liturgický rok, vznikla na území Německa na počátku 12. století. Nicméně původ masopustní tradice je spojován s projevy mnohem staršími, například se starověkými bakchanáliemi, nebo s pohanskými oslavami zimního slunovratu. V neposlední řadě i s karnevaly, které se konaly na našem území na panských dvorech a ve městech od 13. století. Do lidového prostředí se průvody masek spojené s obchůzkou a koledou dostaly o něco později, v 16. století.

Nejvíce dokladů o tom, jak lidé masopustní období prožívali, máme z 19. století. Možná, že právě ty přispěly k tomu, že tradice masopustních obchůzek u nás nebyla nikdy přerušena, a masopustní reje se konají dodnes.

Ve městě karneval

Masopustní průvody a obchůzky se dříve ve městě a na vesnice slavily úplně jinak. Masopustní obchůzky na vesnici byly úzce spojené s předkřesťanskými lidovými obyčeji a pohanskými praktikami.

Průvody masek, které se konaly a dodnes konají ve městech, bychom asi spíš nazvali karnevalem. Rozdíl však nebyl pouze v názvu, ale i v charakteru masek, které se karnevalového dění účastnily. Na vesnicích měla každá maska svoji danou funkci nebo vykonávala nějaký tradiční rituál, který měl zabezpečit prosperitu – třeba kobylka. Ve městech měly masopustní průvody a reje více společných znaků s karnevaly, během nichž se symbolicky vyháněli zlí démoni a duchové zimy, vrchnost si vyměňovala místa se sluhy a všude vládlo nevázané veselí.

Už na konci 19. století se v městských masopustech promítly tendence každoročně témata a typy masek přizpůsobit společenskému dění. Proto bylo možné v průvodech vedle tradičních postav potkat tzv. komické figury. Charakter těchto masek; četníka, fotografa, hrobníka, bubeníka, kominíka, vojáka či vězně; často reagoval na dobové události.

Čtěte také

Evropský unikát v Zákupech: Továrna na papírové karnevalové masky

Jako příklad můžeme uvést masky, které se začaly vyrábět v Zákupech už druhé polovině 19. století. Vyrábí se tu dodnes a firma PVO Zákupy, která navázala na původní Heldovu továrnu na papírenské a karnevalové zboží je asi jedinou firmou, která se v Evropě ruční výrobou tohoto zboží zabývá. Proto je také zapsána na Národním seznamu nemateriálního kulturního dědictví České republiky.

Celohlavové a obličejové masky z papírmaše organtýnu, které se tu už více jak 100 let vyrábí, jsou opravdu unikátní. Už na počátku 20. století si je kupovali právě lidé, kteří se účastnili městských masopustů a karnevalů, ale nejen na Liberecku a Českolipsku, ale třeba taky v Praze nebo v jižních Čechách, v Pelhřimově. Tamní muzeum masek jich má ve sbírce několik.

Na vesnicích tomu bylo jinak. Lidé si zhotovovali masky sami, z materiálů, které pro ně byly dostupné, ze dřeva, slámy, kůže, nebo hrachoviny. Jejich výběr měl totiž symbolickou vazbu k zemědělským plodinám. V posledních letech se rozdíly mezi vesnickým a městským masopustem stírají. Důležité pro účastníky je skutečnost, že se dobře baví.

Tradiční masopust den po dni

Čtěte také

Masopustní dobroty: Domácí jitrnice podle receptu z Přepeř u Turnova

Masopustní veselí a hodování ve vesnicích v Pojizeří trvalo od čtvrtka do masopustního úterý. Důležitý den před masopustní nedělí byl Tučný čtvrtek, spojený se zabíjačkou a hostinou, při kterém se konzumovalo velké množství mastného jídla. Lidé věřili, že tak nabydou síly před nadcházejícím postním obdobím.

Hlavní masopustní zábava začínala až v neděli. Po bohatém obědě se v místním hostinci konaly bály či tancovačky, které pokračovaly až do úterý. Na úterní odpoledne se celá vesnice těšila nejvíc. Po dobrém obědě, který si ten den dopřáli v chalupách i ve statcích, se maškary rychle vystrojily a masopustní průvod, který se shromáždil na návsi, se nachystal na obchůzku vesnicí pěkně od stavení ke stavení.

Nejdříve však musel Laufr, který průvod vedl, požádat místního rychtáře o klíče od vesnice a povolení konat průvod. Pokud pan rychtář vyhověl, ujaly se maškary vlády nad vsí a všechno bylo dovoleno. Aspoň na chvíli. Do čela průvodu se vedle Laufra zařadila Metařka, za ní šumaři, tedy místní muzikanti a za doprovodu muziky se spolu s ostatními vydali na obchůzku.

Cestou se maškary zastavovaly, přepadaly chodce, dávaly jim připít rosolky, za kterou vybíraly příspěvek na muzikanty, a prováděly různé rozpustilé kousky. Zvláště spadeno měly na ženy a dívky. Ty se často musely vykupovat – penězi či kořalkou. Za maškary se dříve mohli převlékat jen svobodní a mladí ženatí muži, později se průvodu účastnili i ti starší. Ženy v maskách se na vesnicích objevily až ve 20. století.

Obchůzka maškar byla vždycky spojena s pohoštěním. Hospodář s hospodyní nabízeli příchozím klobásy, kořalku, pivo, koblihy, koláče a cukrovinky, do velkého talíře maškarám přispívali na muziku. Některé maškary, třeba Žid, si braly výslužku samy, třeba pečeni z trouby, uzené z komína, vejce z komory.

Když obchůzka skočila, odebrali se všichni do hospody na společnou tancovačku. Z vybraných peněz se zaplatili muzikanti a pití - pivo, kořalka i rosolka pro panímámy. Tancovačka skončila o půlnoci, pak musely všechny nástroje utichnout a za velkého žalu se pochovala basa. Tímto obřadem skončilo masopustní období. Následující den se vesničané vydali na ranní mši pro popelec, aby si připomněli marnost tohoto světa, odložili pestré šaty, oblékli se do tmavého, omezili jídlo, pití piva i pálenky, dokonce i kouření a šňupání tabáku.

Maškary mají svůj význam

Většina masek, za které se dříve chlapi na vesnici strojili, měla svůj význam a svoji roli. V Pojizeří, stejně jako v jiných regionech, patřila k nejstarším maska Medvěda, které se přisuzovalo zajištění plodnosti. Ta mohla být přenesena na ženy i na celé hospodářství tak, že si ženy s medvědem zalaškovaly nebo zatancovaly. Ale vždy pod dohledem medvědáře, který medvěda vodil na provaze.

Čtěte také

Část Frýdlantu ožila rejem maškar. Baráčníci tam po vynucené roční pauze uspořádali masopustní průvod

Démonický živel zemřelých předků symbolizovala postava Žida. Žid v průvodu nemluvil, netančil, jen pobíhal mezi ostatními. Na zádech nosil pytel, ze kterého nabízel různé staré věci a taky do něj ukládal výslužku. Nezbytnou postavou masopustního průvodu byl jeho mluvčí Laufr, „flíček“ který průvod vedl. Ustrojený do bílého úboru s našitými barevnými fleky při obchůzce stavení zjišťoval, zda tam maškary dostanou něco dobrého.

Nejdůležitější postavou průvodu byl Masopust. Měl na sobě pestré odstřižky látek, na hlavě červenou čepici, nebo klobouk, na krku věnec klobás a v ruce půllitr s pivem. Byl ztělesněním obžernosti a opilství, proto byl také na závěr masopustu oběšen nebo utopen.

Ke starým maskám se řadil také Slaměnej, oděný do suknice a vesty ze žitné slámy, na hlavě s vysokou slaměnou čepicí, rozdával hospodářům povříslo s přáním dobré úrody obilí, nebo matka Masopustu Caprda. Ta měla barevný kostým z textilních ústřižků, na hlavě kožešinovou kuklu s ušima, někdy s kozími rohy a vyplazeným jazykem. Na zádech měla zvoneček, to aby průvod nezabloudil. Podobně jako Masopust bývá Caprda odsouzena na smrt, ale na rozdíl od Masopusta ožívá a účastní se další zábavy.

V maškarním průvodu nechyběli čerti a kominíci, kteří ve staveních sbírali vejce, mouku nebo hrnce se sádlem. K oblíbeným maškarám patřila bába nesoucí v koši dědka, nebo kobylka, dva mládenci s plachtou a dřevěnou či papírovou hlavou koně, za ní Ras, který ji nabízel do tahu nebo na chov. Nesměla chybět ani falešná nevěsta se ženichem, cikánka s cikánem, pan farář a ministrant. Ti tu byli hlavně proto, že byli aktéry lidových masopustních her.

Součástí masopustního veselí bylo tzv. lidové divadlo. Masopustní veselí totiž není jenom obřadní obchůzka maskovaných postav, ale jeho součástí jsou i lidové písně, lidová hudba a tanec a také masopustní hry. Je to takové divadlo pro lidi, ve kterém se náves stává jevištěm a obyvatelé vesnice herci i diváky zároveň.

Stejně tomu bylo ve městě. Masopustní hry byly součástí tohoto děje odjakživa. Pojednávaly o marnotratnících, nevěrných ženách a taky o opilcích. K nejznámějším z nich patří hra Spor Masopusta s Půstem. Ukázku z ní si můžeme poslechnout v podání turnovských muzejníků, tak jak ji nacvičili pro představení, které se odehrálo na Dlaskově statku v roce 2019.