Pavel Kudrna

Znamení: Rak, vodní živel, prý znamení citlivé a vnímavé. Zajímavé je, že mám rád filmové horory, ale když Barunka oznamuje včeličkám, že babička umřela, tak tajně brečím. A vodu mám opravdu rád, klidně v dešti vezmu holínky, rybářský plášť a jdu do přírody, kterou máme hned za domem.

Životní motto: Nevím, jestli motto, ale nesnáším, když se někdo snaží dělat kariéru přes politiku a kamarády z politických stran. To platí, bohužel, i pro některé rozhlasové kolegy.

Co dělám v rozhlase: Po celou dobu mého působení hlavně u mikrofonu. Vstupní halou Československého rozhlasu jsem poprvé prošel před víc než pětatřiceti lety, ještě jako student Fakulty provozně-ekonomické na Vysoké škole zemědělské v Praze. Po promoci a po roce v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého jsem posílil řady rozhlasových zaměstnanců. Začal jsem na stanici Vltava, v populárním a oblíbeném Studiu 7, nejdéle jsem sbíral zkušenosti na Radiožurnálu a další čtyři roky na Dvojce. Pak jsem si jako ředitel Českého rozhlasu Hradec Králové a Pardubice odskočil do východních Čech, abych se nakonec vrátil do severních Čech – do svého rodiště ve Varnsdorfu, jako analytik programu. Od října 2018 jsem vedoucím programu v Českém rozhlase v Liberci.

Už řadu let mě můžete slyšet – od pondělí do pátku – od 13 do 14 hodin v celé regionální síti v pořadu Česko – země neznámá. Vysíláme o krásných a často i neprávem zapomenutých či tajemných místech naší vlasti.

Rozhodně bych nerad zapomněl na úžasný projekt Českého rozhlasu Výlety, kdy jsme se svými kolegy – reportérem Jiřím Kokmotosem a technikem Josefem Šmejkalem objeli opravdu celou republiku a z nejzajímavějších míst a akcí více než deset let postupně nabízeli živá vysílání na Radiožurnálu, Dvojce i v regionální síti.

Před rozhlasem: Před Rozhlasem byla jenom škola. Neznám vlastně nic jiného, než Rozhlas. A Televizi…

Od roku 1991 jsem vlastnil uměleckou agenturu, která řadu let připravovala jedny z největších projektů pro Československou a posléze Českou televizi. Z mé „dílny“ vyšla Teletrefa, Superteletrefa a další. Pro Český rozhlas jsem připravoval různé hudebně-zábavné pořady, které se přenášely živě na Radiožurnálu i na Dvojce.

Mezi nejúspěšnější patřil projekt na snižování nadváhy „Těžká sázka“, do kterého se zapojila, dokonce písemně, více než tisícovka posluchačů a ti nejlepší byli představeni na slavnostním galavečeru v hotelu Ambassador v Praze. Večer přenášel Český rozhlas. Dva roky po sobě připravovala moje agentura ve spolupráci s největšími lékařskými kapacitami „Festival zdraví a pohybu“ na olomouckém Výstavišti Flora. Projekt se dostal až do USA a farmaceutická společnost Abbott ho ocenila Zvláštním uznáním. Těší mě i prvenství mezi muži moderátory v Českém rozhlase v posluchačské anketě, Zvláštní cena za přínos festivalu Děčínská kotva, kdy jsem moderoval souběžně přímý přenos do Československé televize i Československého rozhlasu.

Následovaly další a další projekty, koncerty z hradů a zámků atd.

Zajímavé je, že s mojí dnešní ženou Janou jsme se seznámili při rozhlasovém natáčení. Je to také „rozhlasačka“ tělem i duší, pracovala roky na stanici Vltava. Svatba přišla na řadu až 25 let po společném životě. Rozhlas dobrovolně opustila, aby mně následovala do Varnsdorfu, kde se zapojila, podle jejích slov, do úžasného kolektivu na Městském úřadě.

Co mě baví: Mezi mé záliby patří moderní technika, rybařina, zahrada, pes, kočka a hlavně… Rozhlas.