Zavařované hrušky s černými jeřabinami

Velká část úrody ovoce a zeleniny končila v dobách našich babiček každý rok v zavařovací sklenici. Ty se nejdříve zakrývaly měchuřinou, později pergamenovým papírem a celofánem potřeným vaječným bílkem, který zabránil vysychání obsahu sklenice. Pokud doma nebyl pergamenový papír ani celofán, použil se silný hedvábný papír namočený v nesvařeném mléce nebo povoskovaný papír.

Osvědčeným způsobem konzervace marmelád a povidel bylo parafinování. Parafín se rozehřál a v tenké vrstvě se nalil na povrch marmelády. Procedura se opakovala ještě druhý den, aby izolace byla úplně neprodyšná. K uchovávání marmelád se původně používaly válcovité sklenice, tzv. marmeládnice, na džemy a rosoly sklenice pohárkovitého tvaru.

Na přelomu 19. a 20. století se ve městě začaly používat sklenice patentní, se skleněným uzávěrem a gumovým těsněním, vynález chemika Rudolfa Rempela z roku 1880. Sklenice měly zabroušený okraj, na který se položil měkký gumový kroužek. Na něj se položilo skleněné víčko, které se po dobu tepelné sterilizace připevnilo kovovou pružinou. Po zahřátí uzávěr ke sklenici přilnul, takže vzduch se ke konzervovaným potravinám nedostal. K otevření stačilo vytáhnout gumový kroužek, tím se do sklenice dostal vzduch a zmizel podtlak, který držel víčko u sklenice.

Postupné zdokonalování těsnicích vlastností sklenic vedlo ve 30. letech 20. století k vývoji sklenic s profilovanými okraji, ke kterým lépe přiléhaly těsnicí kroužky. Těm naše babičky říkaly rýhovky a jejich hlavní výhodou byla možnost zavařování v troubě. Používaly se až do 60. let 20. století, kdy je nahradila kovová víčka.

V rýhovkách naše babičky zavařovaly například hrušky s černými jeřabinami:

Oloupané a jádřinců zbavené hrušky nakrájíme na kousky velké asi 3 cm a dáváme je do zavařovacích sklenic spolu s odstopkovaným černými jeřabinami. Ovoce zalejeme nálevem z 1 litru vody a 40 dkg cukru. Sklenice uzavřeme a zavařujeme v pekáči, do kterého jsme nalili vodu (cca do 3 cm) ve vyhřáté troubě přibližně 20 minut.