Prvenství patří Smržovce a Tanvaldu aneb Ohlédnutí za historií televizního vysílání v Československu

Téměř každý má v dnešní době ve svém obývacím pokoji televizi. Málokdo ale ví, kdo stojí za počátky televizního vysílání na našem území. Německý vědec Manfred von Ardenne zasadil kořeny svým vynálezem elektronické televize a CRT monitoru. Z Německa za 2. světové války putoval právě k nám, do Tanvaldu na Jablonecku. Tam zdejší skláři vyrobili obrazovku rekordních rozměrů. Redaktor David Hamr se vzniku a vývoji československého vysílání věnoval podrobně.

Čtěte také

22. srpna 1931 byla na rozhlasové výstavě v Berlíně poprvé předvedena moderní plně elektronická televize. Tento vynález využíval řádkovací létající paprsek, který promítal na stínítko takzvané katodové trubice, tedy CRT monitoru. Prezentoval ho německý vědec Manfred von Ardenne.

Několik let po Ardenneho objevu začalo  nacistické Německo využívat televize především k propagandě, experimentovalo ale i s jejím vojenským využitím  např. při navádění kluzákových pum.

Zřejmě i díky tomuto výzkumu se koncem války dostala pokročilá německá televizní technologie na naše území, jak podotýká sklářský historik z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, doktor Petr Nový.

„Je to záležitost válečné výroby. Když v roce 1944 německé zbraně již prohrávaly a říše byla bombardována, tak se různé výzkumné ústavy přesouvaly z Berlína a z jiných velkých měst do zázemí, což v tomhle případě byly Sudety. Tak se na Tanvaldsko dostal Výzkumný ústav, který se mimo jiné měl zabývat televizním vysíláním,“ popisuje.

Triumf domácí sklářské technologie

Právě na sklonku druhé světové války do světových dějin televize vstupují někdejší českoslovenští občané, tehdy občané Třetí říše. Jsou to tanvaldští sklářští podnikatelé Riedlové, kteří dostávají úkol vyrobit pro televizní a radarový výzkum obrazovky rekordních rozměrů.

Spolupracují s Výzkumným ústavem společnosti Fernseh AG s moderní televizní normou, tedy 625 řádků. Obří monitor měl být právě na bázi aplikace katodové trubice Manfreda von Ardenne, tedy technologicky shodné s těmi, které jsme ještě nedávno používali v televizorech a monitorech osobních počítačů.

„Neuvěřitelné, co se týče Riedlovských schopností a jejich zaměstnanců, bylo zejména to, že jim stačily pouze tři týdny na to, aby všechno spočítali a dokázali takhle rozměrnou obrazovku uchladit; měla mít rozměry 76 × 54 cm.

Pokud víme, tak jich ještě do konce války vyrobili 2000, a ty odevzdali do závodu, dříve firmy Priebsch, kde byla přádelna bavlny na Smržovce, které se přezdívalo Klášter. Tam byl ten Výzkumný ústav usídlen,“ přidává podrobnosti doktor Nový.

Čtěte také

Proč se ale moderní televizní technologie nerozvíjela už v předválečném Československu, navíc když u nás od počátku 30. let působil televizní průkopník s mezinárodními kontakty Jaroslav Šafránek? Ptáme se historičky techniky z Historické laboratoře elektrotechniky, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, profesorky Marcely Efmertové.

„Můžeme říci, že jsme byli na špici. Měli jsme velmi dobrý rozjezd rozhlasového vysílání, které jsme vysílali od května roku 1923 pro celé Československo. Byl tady předpoklad, že stejným způsobem velmi rychle zvládneme i televizní vysílání, ale Národní socialisté chtěli koncesi s označením 1 držet pro sebe, dokonce jednali i s firmou Marconi.

Nevěřili tedy tomu českému technickému potenciálu a zdržovalo se to velmi dlouho, až koncese číslo 2 byla Šafránkovi vydána s působností od roku 1937, a to už bylo období těsně před druhou světovou válkou, kdy byly jiné starosti, než je přímo zájem o rozjezd televizního vysílání,“ vysvětluje profesorka Efmertová.

Zbytky německého televizního výzkumu, a zejména část techniky ponechaná na našem území, paradoxně stojí v základu 1. úspěšného československého televizního vysílání.

Čtěte také

„Čeští odborníci se krátce po osvobození během čtyř až šesti týdnů, než si sovětská armáda odvezla veškeré vybavení do Sovětského svazu, seznámili s tím, co se vyvíjelo. Dokázali vyrobit televizní řetězec už s moderní normou 625 řádků a zhruba v roce 1947 se na podzim konaly praktické předváděcí zkoušky, právě v Tanvaldu, v restauraci U Müllerů,“ připomíná smržovský badatel v oblasti televizní techniky, Michal Bartoš.

Výzkum byl přerušen

Tanvaldští vojenští výzkumníci ještě stačili svůj televizní řetězec úspěšně prezentovat v květnu roku 1948 v Praze na Mezinárodní výstavě rozhlasu MEVRO, a už v červenci téhož roku televizně přenášet všesokolský slet techniků Vojenského technického ústavu. Pak byla jejich práce na televizním výzkumu přerušena; všichni členové vývojového týmu byli převeleni na vojenské radarové výzkumy.

„V únoru 1948 byla část výzkumníků, kteří pracovali na té televizi v době studené války, přiřazena na vývoj vojenských systému, ale pak už bylo zřejmé, že televize bude nezbytnou součástí ideologického, politického i ekonomického běžného života československých občanů,“ vysvětluje historička techniky, profesorka Marcela Efmertová.

50. léta v československých dějinách pak už patří nově vzniklé Československé televizi. Prvenství však bude držet dnes již pozapomenutý průkopnický projekt československých vojenských techniků z Tanvaldu.

autoři: David Hamr , Johana Tománková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.