Miroslav Holubec

Svou práci může každý dělat buď špatně, nebo dobře, anebo tak, že udělá radost sobě i svému okolí. Strážníci z městské policie v České Lípě jsou ten třetí případ.

Zákaz řízení je velmi nepříjemná záležitost. Ale řidiči, kteří takhle chybují pravidelně a s plným vědomím, čeho se dopouští, si většinou ze zákazu řízení nic nedělají.

Kdo to dnes nemá těžké? Ano, je těžká doba a nejeden sýček tvrdí, že bude hůř. O něco těžší živobytí mají lidé prakticky ze všech sociálních vrstev. Dokonce i zloději.

Schopnost řídit závisí na několika faktorech. Jedním z nich je věk, který by neměl být ani nízký, ani příliš vysoký. S tím může souviset jiný faktor: zdravotní dispozice.

Znáte věková omezení pro řízení motorových vozidel? Třeba na běžné osobní auto stačí být plnoletý. O věku a řidičských zkušenostech je tento Krimipříběh Miroslava Holubce.

O univerzálnosti příslušníků městské policie už jsme v Krimipříbězích mluvili. Jsou nejen příslušníky ozbrojených složek, ale také zdravotníky, psychology, poradci...

Čeho je moc, toho je příliš. Takovou větu sice v trestním zákoníku nenajdete, ale o něčem podobném se zmiňuje. Pro pachatele to znamená, že i trpělivost soudce má své meze.

Často z médií čteme nebo slýcháme, jak je dobře, že se vrací stará, často už zaniklá řemesla. Z tohoto pohledu pro vás máme v tomto Krimipříběhu dobrou zprávu.

Tento Krimipříběh je vlastně velmi pozitivní. Policie v něm totiž prostřednictvím Miroslava Holubce vyvrací jednu poplašnou zprávu, která děsila obyvatele Semil.

Za dobrotu na žebrotu. Přesně takhle by se dala charakterizovat většina podvodů, ke kterým dochází na silnicích. Ano, dnes už se krade všude, i v silničním provozu.