Kreslený humor jako fenomén se začal rozvíjet se vznikem novin, myslí si ilustrátor a karikaturista Marek Douša

„Sorry mělo tu výhodu, že po letech bolševické cenzury, nucené korektnosti, vlastně cokoliv bylo najednou přes čáru. Myslím, že limity potom má každý člověk, který se tomu věnuje, nějak v sobě. Někteří kluci to dělali víc ostře, někteří míň. Byla tam i Lucka Seifertová, která to kreslila, ale jinak tam holek moc nebylo,“ zavzpomínal Marek Douša.

„Vždycky záleží na kontextu. V nějaké situaci vtip nebo věta, která ani není humor, zarezonuje nějak a v jiném kontextu zase jinak. Je to ambivalentní věc. My jsme se snažili, brát život s humorem, což pomáhá, když člověk například vysměje smrti, nebo tak. Nevím, jak to pomáhá teď, protože už je to nějakých třicet let. I tady se to mění s věkem a s každou zkušeností,“ doplnil Douša.

Současnost kreslených vtipů

„Myslím, že i kreslený humor umírá, protože ho nahradili memes a podobné věci, které umožňuje technologie nebo sdílení na sociálních sítích. Loni jsem jezdil s přednáškou Humor kreslený i čmáraný, kde jsem si uvědomil, že kreslený humor jako fenomén se začal rozvíjet se vznikem novin. A jak noviny upadají, tak upadá i kreslený humor. Kresba, která je humorná, ne; ale jako speciální odrůda publicistiky je mrtvá. V českých médiích žádný takový časopis neexistuje. Něco je v Právu. Jirka Slíva kreslí. Oni i ti kreslíři jsou mrtví. Všichni jsou mrtví, Dave,“ zamyslel se nad současným vývojem kresleného humoru Marek Douša.

Jak fungují kreslené vtipy

„Nějaké věci fungují pořád. To jsou archetypy, na tom funguje třeba divadlo, vlastně všechno už známe. Mění se kulisy. Budeme si dělat srandu z nějakého předsedy vlády, nebo z nějakého horšího předsedy vlády, to jsou věci ke dni, které stejně nikdy moc dlouho nevydrží. Je to něco, čemu se za deset let už smát nebudeme, nebudeme znát kontext,“ pokračoval kreslíř.

„A potom jsou věci univerzální, a potom je i způsob kresby, který může být humorný, může být vysoce umělecký, nebo může to být nějaká švihovka rychlá. A to je na tom dobré, že funguje i výtvarná složka té věci. Na druhou stranu musíme říct, že když ještě v 80. letech byl Dikobraz, humoristické přílohy byly v každých sobotních novinách, tak byli i nějací redaktoři, kteří adeptům vysvětlovali, že takhle kreslit nejde. Vysvětlili jim, že i kreslení je řemeslo. A to tady chybí,“ komentoval Marek Douša.

Jak vzniká kreslený vtip

„Nějaký základ je v tom, jak člověk vidí svět. To je pocit, který má každý jiný. Někdo ho vidí tragicky, já teda taky. Ani si nemyslím, že bych byl vtipný, akorát, že tragédie, které kreslím, lidem už připadají tak vtipné, nebo tak tragické, že už se tomu asi i smějí. Nemyslím, že jsem úplně humorista,“ reflektoval svoji tvorbu Marek Douša.

„Když jsem to dělal skoro třicet let do Reflexu, každý týden pět, někdy osm, někdy deset obrázků, potom si člověk najde nějakou metodu, jak to udělat tak, aby to bylo pokaždé jiné,“ zakončil karikaturista.

Marek Douša žije ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku, takže se jako novinář věnuje dění v severních Čechách například na webu naseverunet.cz, jeho kreslenou tvorbu i vtipné komentáře pak lidé najdou například na webu kurvafix.cz. Jeho názory na český humor, vyprávěné anekdoty nebo stand up komiky uslyšíte v záznamu rozhovoru.