U třetí písničky přišel pocit: Co tady vlastně děláš? Jak se z Robina Mooda stal zase Jakub Lenz

„Nejsem jenom hudebník, jsem k tomu ještě skladatel a producent. Mám malé nahrávací studio v Žitavě a píšu písničky, produkuji písničky a jezdím s různými interprety po koncertech,“ popsal svou práci Jakub Lenz, který má v současnosti vlastní kapelu Jakub Lenz Trio. Předchozí pseudonym už nepoužívá.

„To byl projekt Robin Mood, který jsem založil po odchodu od Marka Ztraceného z kapely. Hrál jsem v liberecké aréně jeden z koncertů. Bylo to hezké, byla tam spousta lidí a super posluchači. Koncert to byl parádní, ale já jsem u třetí písničky dostal takový pocit: co tady vlastně děláš? A bylo mi to tak nepříjemné, že jsem v tom nechtěl pokračovat,“ přiblížil moment, kdy se rozhodl udělat za svou předchozí tvorbou tlustou čáru.

„Robin Mood byl čistý mainstreamový pop a já tenhle projekt udělal hlavně proto, abych se dostal mezi producenty a songwritery, kteří mají kredit. Plán byl takový, že až se mi to splní, tak budu dělat hudbu, co mě baví. Dlouho se to ale táhlo, třeba nějakých 7-8 let, že se to nedělo a já jsem tam cítil ten zlom, tak teď by se to mělo stát,“ doplnil Jakub Lenz.

„Těžko zaškatulkovat, ale od popu to vzdálené není, protože jsou to pořád písničky. Nicméně jsou to písničky z mého života a o mně. V projektu Jakub Lenz Trio nejsou žádné ústupky mainstreamovému trhu, neřeším, jak je písnička dlouhá, kdy začíná refrén, jestli tenhle nástroj se tam nehodí… Dělám to tak, jak to cítím, ne tak, jak si myslím, že by to mělo mít úspěch,“ nastínil rozdíl své nové tvorby od té předchozí.

Žitavákem z (ne)vlastní vůle

A jak se stalo, že se úspěšný český hudebník přestěhoval do německé Žitavy? Prvním z řady kroků byly covidové lockdowny. „Za covidu jsme se odstěhovali z Prahy. Měli jsme jedno dítě, a protože moji rodiče mají penzion na Bedřichově, tak jsme se odstěhovali tam, abychom přečkali nějak tu éru nevycházení,“ vyprávěl Jakub Lenz.

Do Prahy se jim už vracet nechtělo, a protože oba s manželkou pocházejí z Liberce, přestěhovali se tam. „A po roce jsme zjistili, že nám to už úplně nesedí. Ne, že by byl Liberec špatný, ale tím, že žena dělala u Air France a u nás byli skoro každý den nějací cizinci na večeři, tak jsme hodně mluvili anglicky a občas i německy. A tady nám to chybělo.“

„Chodil jsem do školky ve Frankfurtu, protože moji rodiče se po revoluci chtěli podívat do světa, uměl jsem německy. A moje žena má liberecký gympl F. X. Šaldy, který je prakticky s německou maturitou, tak přišla s nápadem: Pojďme do Žitavy! Já jsem samozřejmě řekl, že ne. Tak jsme se tam přestěhovali,“ dokončil.

Jak se rodině v Žitavě žije? Domluví se tam anglicky, nebo je potřeba němčina? Jak je to tam s cenami? Kam se dá v Žitavě zajít na výlet a kam za kulturou? Poslechněte si celý rozhovor.