Je mi záhadou, proč je náš národ tak těžce zkoušen, ale nese to se ctí a jsem pyšná na svoje krajany, zamýšlí se ukrajinská tlumočnice Viktoria

Když se v roce 1994 Viktoria Kostinová, tehdy ještě jako školačka, přestěhovala se svými rodiči a s babičkou z Ukrajiny do Liberce, nemohla tušit, že o mnoho let později bude z města pod Ještědem pomáhat svým krajanům prchajícím před ruskými okupanty.

„Ukrajinština je spíš podobná polštině,“ říká paní Kostinová, která je tlumočnicí hlavně pro automobilový průmysl, ale také pro Centrum pro integraci cizinců Libereckého kraje, pro Komunitní středisko Kontakt, Bílý kruh bezpečí, nebo Jedličkův ústav, k srovnání ukrajinského a ruského jazyka.

„Do poslední chvíle jsme doufali, hlavně kvůli svým kamarádům, kteří jsou rozdělení, mají část svých rodin tady v Česku a část na Ukrajině, báli jsme se tomu uvěřit,“ vzpomíná na začátek ruské invaze do své rodné země. „Měli jsme radost, jak Kyjev vzkvétá, teď mi krvácí srdce, když se na to dívám. Je to o to horší, že vím, že tam jsou moji kamarádi.“

„Ukrajinci milují svoji zem, svoji vlast opouští jen z ekonomických důvodů a těžce to nesou. Setkávám se i s případy, kdy doma nechají své děti. Většina krajanů se chce vrátit zpátky, ale teď jsou nuceni zachránit si holý život,“ vysvětluje poměrně vysokou ukrajinskou minoritu v českých zemích. „Oni nechtějí být kandidáty na dávky; druhý den po svém příjezdu, ne-li tentýž den, jsou připraveni nastoupit do práce,“ dodává.

„Myslím, že historické kořeny jsou opravdu hluboké. Ten národ bohužel prožil takových tragédií, takových represí ze stran režimu tehdejšího Sovětského svazu. Ani ta 90. léta nebyla příliš jednoduchá. Je mi záhadou, proč je náš národ tak těžce zkoušen, ale nese to se ctí a jsem pyšná na svoje krajany,“ zamýšlí se.

Jak vzpomíná na své začátky v Česku, na babičku partyzánku, která pomáhala osvobozovat Brno? Odkud se bere statečnost a odvaha Ukrajinců? Kdo teď nejčastěji vyhledává pomoc paní Kostinové? A jak Ukrajinci vnímají současnou solidaritu a pomoc Čechů?

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová