Domácí jelítka
Vladimíra Jakouběová pro vás má hned dva recepty z kuchyní našich babiček. Oba jsou z Pojizeří a jsou si celkem podobné, ovšem fajnšmekři určitě znají rozdíl mezi jelítkem a tučným jelítkem.
Domácí jelítka
Rozkrájej na drobounko šest cibulí, nech je na rozpuštěném sádle zpěniti. Uvař dvě kila vepřového bůčku do měkka a nech vychladnout, a nakrájej pak na malé kostky, rozpusť na pánvi kus másla, dej do něho tři lžíce mouky, nech několik minut pražiti, rozdělej to se šesti hrnky dobré smetany, povař to, proceď přes husté sejto do hrnce, promíchej, dej do toho nakrájené vepřové maso a přimíchej k tomu asi devět hrnků vepřové krve. Zahusti to na kostičky nakrájenými žemlemi, nebo dopředu uvařenými kroupami. Osol a okořeň pepřem, květem, majoránkou, troškou dymianu a roztlučeným bobkovým listím. Směsí naplň dobře vyčištěná, na delší kusy nakrájená střeva, každé dobře zašpejluj, a nech deset až patnáct minut vařit. Pak jelítka z hrnce vyber na mísu a podávej buď teplé, nebo studené s křenem a hořčicí.
Tučné jelito
Ovarové maso nakrájej na kostky, přidej vyškvařené sádlo, syrovou vepřovou krev, pepř, tlučený zázvor, nové koření, na vepřovém sádle smaženou cibulku, vše smíchej v míse. Vepřový žaludek dobře vyčisti, smíšeninou naplň a dobře zešpejluj, a v ovarové polévce asi hodinu vař. Tenkým dřívkem propíchni; neteče-li krev, je to hotovo. Ještě teplé dej do lisu a vychladlé stlač. Po té nakrájej na plátky a podávej s cibulí a octem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.