Vybavení na jednu noc a na 150 nocí je v podstatě stejné, tvrdí Petr Kosek. Sám chodí túry nalehko

Petr Kosek se naučil cestovat s minimem věcí. „Už se to zlepšuje, ale pořád ještě se bavím, když v Jizerkách nebo v Krkonoších potkávám lidi s monster batohem, je to trošku zbytečné,“ hodnotí, jestli se Češi umí sbalit na cestu.

Jak se tedy podle něj, na například túru do Krkonoš, sbalit nalehko? „Hlavní je si udělat přípravu, abych věděl, do čeho jdu. A potom mít všechno, co potřebuji, ale vůbec nic navíc. A to znamená i na velké přechody hor zhruba 5, 6 kilo vybavení, to je krásná komfortní výbava,“ říká na úvod.

Čtěte také

Co člověk k životu potřebuje? Pouť do Santiaga de Compostela ušel vyléčený alkoholik s výbavou v kufříku na manikúru

„Vybavení na jednu noc a vybavení na 150 nocí je v podstatě stejné. Hlavní je mít navigaci, preferuji papírové mapy plus zálohu v mobilu, mít lékárničku. A potom věci, které mě udrží v suchu, absolutní základ: nepromokavá bunda, kalhoty a v batohu v nepromokavých obalech spacák, který mě udrží v teple v noci, no a střechu nad hlavou, dneska může mít stan třeba jen 200 gramů,“ vypočítává to nejnutnější Petr Kosek.

A co by klidně v batohu mohlo chybět? Podle Petra Koska je velkým neduhem voda v batohu, například pětilitrový kanystr. „Stačí podívat se ráno do mapy, kudy půjdu, zabalit si 80gramový filtr a několikrát během dne si v klidu vodu doplnit. Když máte lehký batoh, jste schopni za den udělat 30 až 50 km, a to v podstatě není možné jít v Čechách na sucho, nějaký pramen, potok nebo studánka někde vždycky je,“ dává příklad.

Cestovatel Petr Kosek je prvním Čechem, který prošel tři nejdelší dálkové trasy v USA. „Ony jsou to tedy zatím i tři nejdelší světové trasy, nejenom v Americe. Je to Pacifická hřebenovka, při západním pobřeží od mexické hranice, po střeše Skalistých hor vede Kontinentální hřebenovka a nakonec na východě Appalačským pohořím z Atlanty až úplně na sever do Maine vede Appalačská stezka,“ vyjmenovává, co má za sebou.

Kontinentální hřebenovku dlouhou 4,5 tisíce km prošel se svou ženou Olgou. „Byl to víceméně její nápad, tak často a dlouho poslouchala zážitky z Pacifické hřebenovky, až přišla s tím, že by to chtěla zažít taky. A nemusela mě přesvědčovat. My jsme tehdy žili v Americe, tak to bylo jednodušší, hned jsme se dali do plánování,“ dodává s tím, že jeho manželka začala i s fyzickou přípravou, aby si cestu mohla užívat, a ne protrpět.

Byla na amerických cestách nějaká nečekaná nástraha? Kolik lidí Petr Kosek na cestách potkával? Jak na dlouhých túrách řešil jídlo? Které cesty nebo stezky má nejraději v Čechách? A nosí na své dlouhé cesty s sebou nějaký talisman? Poslechněte si záznam rozhovoru.