Co člověk k životu potřebuje? Pouť do Santiaga de Compostela ušel vyléčený alkoholik s výbavou v kufříku na manikúru

„Na camino jsem šel s mnoha otázkami. Pokládal jsem je samozřejmě sám sobě. Byl jsem tam proto, abych hledal odpovědi na tyto otázky a prakticky jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Ta výbava je víceméně jasná, něco málo po horách jsem se nachodil, takže jsem pořídil všechno, co člověk potřebuje. Ale když jsem to měl pohromadě, tak zhruba dva měsíce předtím, než jsem vyrazil, jsem došel k těm otázkám, které jsem pokládal sám sobě. A zjistil jsem, že jedna z primárních, na kterou hledám odpověď, je, co vlastně člověk potřebuje a co v životě je důležité,“ začal vyprávění o své pouti Klatovský.

Vše v kufříku na manikúru

„Chtěl jsem v tom udělat velkou čistku. A tak jsem začal u toho materiálu, který si vezmu s sebou. A nevzal jsem si nic, abych zjistil, co mi vlastně v tom životě bude chybět, co člověk potřebuje k tomu, aby nějakým způsobem přežil měsíc a půl někde, kde nikde nebyl. Takže celá moje výbava spočívala v tom, že jsem si vzal trenky, tričko, pantofle, čepici, brýle, telefon, nabíječku a powerbanku. To všechno jsem sbalil do malého růžového kufříku, co mi dala moje dcera, Původně to byl set na manikúru a ten jsem si dal do kapsy. A tak jsem vyrazil na pouť, co měří víc než 800 kilometrů s tím, že po cestě budu prostě zjišťovat, co mi chybí,“ pokračoval svérázný Liberečan.

Přiletěl do Biarritzu, městě v Biskajském zálivu na hranicích mezi Francií a Španělskem, a pouť začal v nedalekém městě Bayonne. Odtamtud se po severním pobřeží Španělska vydal směrem na západ do Santiaga de Compostela.

Duchovní rozměr poutě

„Já jsem tuto pouť absolvoval v přímé návaznosti na to, co mě potkalo v minulém roce. V březnu loňského roku jsem nastoupil do psychiatrické nemocnice se závislostí na alkoholu a tam jsem pobyl půl roku. Právě teď to je přesně rok, co jsem odtamtud odešel. Během toho roku jsem hledal sám sebe a potřeboval jsem se ukotvit v tom novém životě. Přemýšlel jsem, co všechno jsem se naučil během té léčby a už během léčby jsem si usadil, že bude zapotřebí v tom pokračovat a bude potřeba vědět, že se s tím nedokáže člověk vypořádat během toho půl roku, protože je to běh na celý život. Chce to samozřejmě hodně disciplíny, chce to hodně soustředění, chce to mít ten správný náhled na svoji osobu. A k tomu je zapotřebí nejenom přemýšlet, ale i ta samota je k tomu víc než vhodná. Proto jsem se rozhodl, že půjdu camino,“ přiblížil svůj příběh Ludva Klatovský.

Setkání na Svatojakubské cestě

„První bod, kdy camino splnila svoji roli: Potkal jsem dva cyklisty, se kterými jsem se dal do řeči. Byli z Velké Británie a během našeho čtyřicetiminutového rozhovoru vyplynulo, že jeden z nich v roce 91 objel celý svět na kole s tím, že prakticky neměl prostředky. Když se dostal až do Austrálie, došly mu tam peníze. Deset měsíců tam pracoval. Vytvořil si tam pouta a přátelství na celý život. Jeden z místních s ním pokračoval na kole přes půlku světa do Británie a stejně i on dojel tu svoji pouť. To byl jeden příběh. Další setkání, které bylo hodně zlomové: Potkal jsem jednu dívku z Polska a ta mi nastavila zrcadlo mého života takovým způsobem, že jsem zůstal stát úplně nahatý sám před sebou. Naše setkání bylo na jeden a půl dne. To bylo definitivní rozhodnutí, proč tu knihu musím napsat hned, protože prakticky se tam celé nahotě objevily všechny moje problémy. Byla to esence toho, co se člověk může sám o sobě naučit,“ dodal Klatovský s tím, že má v plánu své zážitky sepsat.

Než ji ale napíše, můžete si zatím poslechnout celý rozhovor, který poskytl Ivetě Kalátové. Dozvíte se třeba, jak je to na trase do Santiaga de Compostela se spaním a stravováním, jestli na cestě zažil nějaké krize, proč ušel celou cestu jen v pantoflích, nebo o jeho dalších plánech do života, ve kterém chce pomáhat závislým.