Reagují živěji, když je něco vezme u srdce, říká o japonských dětech liberecký loutkoherec Filip Homola

Naivní divadlo absolvovalo na konci roku 2024 turné po Japonsku. Tamním dětem hráli liberečtí loutkoherci pohádku pro nejmenší Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! Nejen o této cestě vyprávěl v Setkání u mikrofonu herec, režisér a hudebník z Naivního divadla Filip Homola. Do pořadu ho pozval Zdeněk Kupka.

Zdeněk Kupka a Filip Homola v Setkání u mikrofonu

„Naše divadlo pořádá každé dva roky festival Mateřinka, festival profesionálních loutkových divadel s inscenacemi pro děti předškolního věku, a jezdí k nám hodně japonských hostů. Jedním z nich je tajemník Unimy pro Japonsko. A má nás rád, v podstatě si nás objednal, osvětlil Filip Homola, jak k celému turné došlo. Hostem, o kterém mluvil, byl Takaki Kida, generální sekretář UNIMA Japan, významného Mezinárodního loutkářského centra ve městě Iida.

Zařídil v Japonsku peníze, sály, jak se bude hrát, kdy se bude hrát, vlastně produkci měl na starosti on. Díky našemu festivalu, který máme v Liberci, jsme se dostali ven,“ dodal.

Deset členů souboru liberecké loutkové scény vyrazilo v druhé půlce listopadu 2024 do Japonska, aby tam v několika městech zahráli japonským dětem pohádku určenou pro předškoláky. V pohádce Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!, která je o pejscích a vlacích, se totiž nemluví. Jak se jim líbila?

„Na tohle představení reagují podobně jako děti nebo dospělí tady. Je to univerzální téma a rozumějí mu úplně všichni. A jak Japonci to mají, že jsou expresivní v citoslovcích, tak tam je hodně Ooo!, Hmmm a tak. Reakce diváků je živější. Oni jsou celou dobu zticha, ale když je tam něco, co je opravdu vezme u srdce, nebo je to překvapí, nebo je to dramatické, tak reagují,“ popsal reakce japonského publika na českou pohádku.

A co mu na Japonsku jako Čechovi přišlo zajímavé? Kromě jiného to byly například technologie, které byly z hlediska funkčnosti na nejvyšší možné úrovni, vzhledem mu ale připomínaly doby minulé.

„Je to častokrát takové retro sci-fi. Třeba v hotelu na pokoji je skřínka u postelí, kde je ovladač osvětlení, a tak dále. Skvělé, že si může člověk z postele prostě zmáčknout tlačítko a rozsvítí se mu na záchodě. Ale celé je to v retro stylu. Tlačítka jsou cvakací, jako kdyby se vývoj zastavil v 70. letech,“ nastínil Filip Homola.

Jak je to s japonskou slušností, jak s jejich přesností, jak se se svými hostiteli čeští herci domlouvali, a co Filipu Homolovi přišlo na Japonsku nejzajímavější? Poslechněte si záznam rozhovoru.

autoři: Zdeněk Kupka , reČRoL
Spustit audio

Související