Reagují živěji, když je něco vezme u srdce, říká o japonských dětech liberecký loutkoherec Filip Homola
Naivní divadlo absolvovalo na konci roku 2024 turné po Japonsku. Tamním dětem hráli liberečtí loutkoherci pohádku pro nejmenší Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! Nejen o této cestě vyprávěl v Setkání u mikrofonu herec, režisér a hudebník z Naivního divadla Filip Homola. Do pořadu ho pozval Zdeněk Kupka.
„Naše divadlo pořádá každé dva roky festival Mateřinka, festival profesionálních loutkových divadel s inscenacemi pro děti předškolního věku, a jezdí k nám hodně japonských hostů. Jedním z nich je tajemník Unimy pro Japonsko. A má nás rád, v podstatě si nás objednal,“ osvětlil Filip Homola, jak k celému turné došlo. Hostem, o kterém mluvil, byl Takaki Kida, generální sekretář UNIMA Japan, významného Mezinárodního loutkářského centra ve městě Iida.
„Zařídil v Japonsku peníze, sály, jak se bude hrát, kdy se bude hrát, vlastně produkci měl na starosti on. Díky našemu festivalu, který máme v Liberci, jsme se dostali ven,“ dodal.
Deset členů souboru liberecké loutkové scény vyrazilo v druhé půlce listopadu 2024 do Japonska, aby tam v několika městech zahráli japonským dětem pohádku určenou pro předškoláky. V pohádce Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!, která je o pejscích a vlacích, se totiž nemluví. Jak se jim líbila?
„Na tohle představení reagují podobně jako děti nebo dospělí tady. Je to univerzální téma a rozumějí mu úplně všichni. A jak Japonci to mají, že jsou expresivní v citoslovcích, tak tam je hodně Ooo!, Hmmm a tak. Reakce diváků je živější. Oni jsou celou dobu zticha, ale když je tam něco, co je opravdu vezme u srdce, nebo je to překvapí, nebo je to dramatické, tak reagují,“ popsal reakce japonského publika na českou pohádku.
A co mu na Japonsku jako Čechovi přišlo zajímavé? Kromě jiného to byly například technologie, které byly z hlediska funkčnosti na nejvyšší možné úrovni, vzhledem mu ale připomínaly doby minulé.
„Je to častokrát takové retro sci-fi. Třeba v hotelu na pokoji je skřínka u postelí, kde je ovladač osvětlení, a tak dále. Skvělé, že si může člověk z postele prostě zmáčknout tlačítko a rozsvítí se mu na záchodě. Ale celé je to v retro stylu. Tlačítka jsou cvakací, jako kdyby se vývoj zastavil v 70. letech,“ nastínil Filip Homola.
Jak je to s japonskou slušností, jak s jejich přesností, jak se se svými hostiteli čeští herci domlouvali, a co Filipu Homolovi přišlo na Japonsku nejzajímavější? Poslechněte si záznam rozhovoru.
Související
-
V honbě za majetky se ale trochu zapomnělo na morálku, říká 35 let po sametu Dagmar Helšusová
Zdeněk Kupka se ve svátečním vydání pořadu Setkání u mikrofonu na události listopadu 1989 ptal jedné z výrazných aktérek tehdejšího dění, Dagmar Helšusové.
-
Od Přespříliš Štědrého večera k Show Must Go Off. 30 let Krátkého a úderného divadla
Zdeněk Kupka, herec z Šaldova divadla a jeden z moderátorů pořadu, si k mikrofonu pozval jednoho ze zakladatelů KÚD, principála divadla a inspicientku.
-
Na bicí se může naučit každý, kdo dokáže dupat do rytmu, říká bubeník a učitel hudby Jan Nikendey
Hraje v několika kapelách a hrát na bicí nástroje učí i další generaci. Hostem Zdeňka Kupky v Setkání u mikrofonu byl bubeník Jan Nikendey zvaný Nikáč.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
