Tlustá čára byla hezká věc. V honbě za majetky se ale trochu zapomnělo na morálku, říká 35 let po sametu Dagmar Helšusová

Dagmar Helšusová se v listopadu a prosinci 1989 výrazně podílela na revolučním dění v Liberci. Stála například u založení libereckého Občanského fóra, spoluorganizovala besedy v divadle a šířila také informace do škol a podniků. Od roku 1990 se angažovala v komunální politice.

Zapojila se už v sobotu 18. listopadu večer, když v Liberci zatím nikdo moc nevěděl o událostech z pražské Národní třídy, ani o tom, že v hlavním městě začínala stávka vysokých škol a v Realistickém divadle se řešila možnost celostátní stávky.

Dneska do divadla nechoď!

Čtěte také

Tady na těch třech lavicích spal stávkový výbor, říká o listopadových dnech roku 1989 herec DFXŠ Ladislav Dušek

Informace včetně prohlášení pražských studentů a herců z Prahy přivezl režisér Petr Palouš a představil je veřejnosti v Malém divadle, kde se ten večer měla hrát inscenace Obsluhoval jsem anglického krále.

„Můj muž volal domů a říkal: ‚Dneska do divadla nechoď!‘ A jak ti něco zakážou, hned tam jdeš. Tam se ukázalo, že divadlo nebude hrát. To byly zvláštní momenty, když herci nastoupili, a jako jedni z prvních podpořili Prahu a pražské herce a studenty. A když si potom stoupli a rozhlédli se po publiku, to byl strašně zvláštní moment,“ zavzpomínala na samotný začátek revolučního dění v Liberci Dagmar Helšusová.

„Nejdřív se to podobalo velkému úprku, protože spousta lidí utíkala. Nejsmutnější na tom je, že utíkali tací, do kterých bych to nikdy neřekla, o kterých bych si myslela, že to jsou právě ti, kteří se budou zajímat. A hlavně ti, co utíkali, tak pak možná někteří z nich tvořili tu nejpravicovější politiku,“ zamyslela se.

V hledišti divadla zůstalo po odchodu většiny publika jen velmi málo lidí. Ti se ale hned začali zajímat, jak by mohli pomoct. Někteří z nich se vydali namnožit prohlášení pražských studentů a herců.

„Já jsem pak s takovou složkou běžela do velkého (Šaldova) divadla, než skončí opera, že tam nějaký papíreček rozdám. A bylo to přijímáno velmi odmítavě. Asi nevěděli, o co jde. Bylo to zvláštní. Ale velmi si pamatuju ten pocit, že pro to něco musím udělat. Říkala jsem si, jestli v tom zůstane Praha sama… Musíme do toho natáhnout co nejvíc lidí, jinak všichni skončíme špatně,“ popsala.

Kromě divadelníků se s podporou v pondělí 20. listopadu přidali studenti středních škol, kteří vyšli do ulic. Na liberecké Vysoké škola strojní a textilní, dnešní Technické univerzitě v Liberci, se zatím debatovalo, jak se ke stávce připojit.

„Bylo to až v pondělí, kdy jsme se poprvé na menze sešli a poprvé jsme se usnesli, že bychom se nějakým způsobem měli připojit k té stávce. Pamatuju si tam nějakého posluchače DAMU, který tam přijel, měl takovou uměleckou šálu a něco tam o tom vyprávěl. Celé mě to fascinovalo. Bylo mi 18 let a vnímal jsem to jako jedno veliké dobrodružství,“ připojil svou vzpomínku Zdeněk Kupka.

V té době studoval na strojní fakultě liberecké vysoké školy. Ve stávkovém výboru už zůstal a podle svých slov zajišťoval hlavně jídlo.

Měli jsme je pojmenovat

A jak se Dagmar Helšusová po 35 letech dívá na události listopadu a prosince 1989?

„Myslím si, že bylo potřeba to prožít a myslím si, že jsme se mnohem rychleji měli dostávat z té euforie k realitě a k tomu, co se z toho může odvinout. Měli jsme se věnovat morálce společnosti,“ říká.

„Tlustá čára byla hezká věc… Nemyslím, že jsme měli někoho zásadně kriminalizovat a posílat do vězení, ale měli jsme některé lidi pojmenovávat, aby nesli morální odpovědnost za věci, které se předtím děly. A to se nepovedlo, to se neudělalo. V překotné privatizaci a honbě za majetky se zapomnělo trošku na morálku a na morální hodnoty tohoto národa a dostali jsme se někam, kam si myslím, že jsme úplně nechtěli. A hodnotové žebříčky se proměnily tak, jak by neměly, ale já vidím u mladé generace, že ono se to zlepší,“ zamýšlí se Dagmar Helšusová.

Jaké další vzpomínky na listopadové a prosincové dny roku 1989 ještě uslyšíte? Třeba na studenty organizované demonstrace před radnicí, na koncert Karla Kryla, na založení Občanského fóra v Liberci, i jak se jeho členové museli ukrývat. Poslechněte si záznam rozhovoru.