Radary a pokuty? Za Liebiega lidé na jedoucí auta házeli kamení, odhaluje ředitel muzea Jiří Křížek

Čtěte také

Theodor Liebieg, propagátor automobilismu

V Liberci se poslední dny hojně diskutuje kauza radaru v ulici Dubice, který je podle některých řidičů velmi přísný a postihy se tam udělují už za nízké překročení povolené rychlosti.

Řidiči o tom vedou diskuze s městem na internetu, a přitom nejde o nic nového pod sluncem. Podobně si totiž stěžovali už řidiči v meziválečném Liberci.

„Bylo to velmi subjektivní, rychlosti byly 15-25 km v hodině a neexistovaly radary, takže to bylo tak, že policista usoudil, že vůz jede rychle, zastavil a pokutoval dotyčného. A když nezaplatil, tak následovalo správní řízení. Bylo mnoho obcí a měst, které pokutovaly; jakmile tam člověk vjel autem, dostal pokutu, i když všechno dodržoval,“ popisuje ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek.

„Společnost byla velmi konzervativní. Majitel automobilu byl až do 30. let 20. století vnímán jako zbohatlík, který ohrožuje. Byla to až nenávist mezi chodci a řidiči. A tehdy bylo ještě hodně koňských povozů, takže koně se plašili, takže byly časté útoky kamením po motocyklistech a automobilistech, které někdy končily tragicky. Byla to drsná doba,“ dodává.

Vypadá to tedy, že historie se vrací, i dnes existují spory mezi cyklisty a automobilisty.

„Doufám, že kamením po sobě už házet nebudeme, ale ano. (...) Před 100 a více lety automobilů jezdilo tak málo, že to byla velká rarita, seběhla se celá vesnice. Když u místního hostince zastavil nějaký baron, který zrovna potřeboval doplnit vodu do chladiče, tak to byla událost, která se psala do obecní kroniky,“ říká Jiří Křížek.

Podle něj byl Liberec, respektive Reichenberg, mezi válkami velmi progresivním moderním městem a přesto udržoval jednu jakousi „metlu na motoristy“.

„Liberec zavedl až středověký způsob zdanění dopravy, kdy zavedl takzvané dlažebné, což bylo velmi omezující pro rozvoj dopravy ve městě. Většina měst od toho ustoupila, ale Liberec na tom opravdu svéhlavě trval. Je to taková kuriozita v dějinách Liberce,“ uzavírá znalec meziválečné historie dopravy, ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek.