Jak vzniká nový les? Vím, že se nedožiju toho, kdy se obnoví, říká lesní správce Karel Kolář

„Samozřejmě, že jsme to připravili dopředu. Před dvěma lety, když se tady kácelo, jsme tu paseku naorali, aby do toho ta semínka dobře napadala. Jenže někdy nám příroda úplně nepřeje, tak se to prostě musí potom doplnit sazeničkami, aby ta kultura k něčemu vypadala. A jak říkali staří lesníci, borovice má být hustá jako obilí,“ vysvětlil lesní správce Karel Kolář.

Sazenice borovic proto musí přijít blízko k sobě, mladé stromky se pak podle Koláře probírají někdy kolem sedmi, osmi let věku. Jedna sazenička borovice stojí i s daní 9 korun. „Něco málo dostaneme zpátky na dotacích, ale je to spíš o tom, že si na to ten les musí vydělat,“ konstatoval lesní správce.

„Víte co, dneska je krásný slunečný den, jsou ale dny, kdy prší, jsou dny, kdy třeba ráno mrzne. A taky se musí. To zalesňování nesnese moc odkladu, protože sazenice potřebují jít co nejdřív do země. A když už jsou v zemi, tak pak už je jenom sledujeme zpovzdálí,“ doplnil Karel Kolář.

Uškodit jim může například brouk klikoroh, se kterým si ale lesníci prý umí poradit. A proti srnčí zvěři chrání sazenice buď nátěrem, anebo ve spolupráci s myslivci, kteří mají danou honitbu na starosti. „Staří lesníci říkali, les se vychovává sekerou a srnčí kulovnicí. A platí to dodnes. Není, co by se tam vymyslelo nového, lepšího,“ glosoval Kolář.

„Pěstování lesa je běh na dlouhé tratě. To není tak, že já jako sedlák zasázím na jaře brambory a na podzim je sklidím, to ne. Já už tady sloužím třetí desetiletí a už vidím i to, co jsem zakládal na začátku, jak už to dneska odrůstá, už se tam dělají probírky a už to jsou tyčoviny. Už to nejsou ani tyčkoviny, ale už to začínají být počínající kmeniny. Ale vím, že se nedožiju toho, kdy se to obnoví. To bude práce mých potomků a někoho, kdo přijde po mě. Musím mít nějakou vizi toho lesa, ale je to skutečně běh na dlouhé tratě,“ zakončil Karel Kolář.