Etnografka: Pranostiky jsou specifické jen pro českou kulturu, jinde se tomu říká „hospodářská pověra“
Bude v zimě sníh? Kdy na jaře začít sázet na zahradě a kdy osít pole? O historii a původu pranostik, i o tom, na kolik se na ně můžeme spolehnout, s etnografkou Vladimírou Jakouběovou.
Čtěte také
„Pranostiky jsou specifickým útvarem lidové slovesnosti. Kdybychom pátrali, kde se vzali, tak musíme jít opravdu hluboko do historie. Historici uvádějí, že se objevují podobné záznamy v Mezopotámii, i tehdy se zaznamenávaly opakující se jevy v přírodě, které potom daly základy pranostikám,“ říká paní Vladimíra Jakouběová.
Podle ní slovo „pranostika“ pochází z řeckého „prognosis“, i Řekové znali tenhle jev. Do 18. a počátku 19. století se pranostikami zabývali astrologové a astronomové, na základě jejich studií a jejich objevů vznikala ustálená rčení, ustálená pravidla, která se poté dostala do lidové kultury.
„Sedlák na vesnici si k tomu přidal svoje poznání z přírody, to, jak si zaznamenával, co se v přírodě děje a opakuje. Tím si vytvořil vlastně přehled o tom, co se může stát,“ doplňuje.
„Pranostiky jsou specifické jen pro českou kulturu, všude jinde, i v okolních zemích, v Polsku, Německu, se tomu říká ‚hospodářská pověra‘ nebo ‚hospodářské rčení‘. Termín ‚pranostika‘ se používá jenom u nás,“ upozorňuje etnografka.
A co jednotlivé pranostiky značí? Poslechněte si záznam rozhovoru.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
