35 let na diskotéce. První bedny jsme šroubovali na koleně, vzpomínají Jarda Hoření a Aleš Mastník

Na rozhovor přišli Jarda a Aleš ve stejných tričkách. Nechali si totiž vyrobit oblečení ve speciální edici k společnému výročí. Jak sami rádi připomínají, znají se už opravdu dlouho.

Kamarádi z průmyslovky

Jaroslav Hoření na archivní fotografii|foto:archiv Jaroslava Hořeního

Oba vyrůstali v Železném Brodě a na střední školu dojížděli stejným spojem do Liberce. Měli tak každý den dost času, aby mohli spřádat nejrůznější plány. Jeden z nich pak zrealizovali; v roce 1989, konkrétně 17. listopadu, začali společně jako diskžokejové. A lidem hrají, hlavně na Jablonecku, dodnes.

„Ono to bylo ze začátku asi strašně amatérský. My jsme si stavili vlastní aparaturu, všechno jsme si dávali tak, jak to bývalo za toho minulého režimu, na koleně dohromady,“ nastínil začátky Aleš Mastník.

„Bedny jsme šroubovali, natírali, do toho sháněli repráky. Na nové nebylo, nebylo ani moc k sehnání, takže od známých, třeba kinařů, kde měli reproduktory, které se čas od času vyměňovali, ty jsme používali a pak jsme stavěli větší a větší. No a samozřejmě gramce. My jsme vlastně velice záhy, jak jen to u nás bylo možné, přešli na digitální CD,“ doplnil Jarda Hoření. V současnosti už používají moderní zvukovou a světelnou aparaturu.

Začínali jsme vážnou hudbou

Aleš Mastník na archivní fotografii|foto:archiv Aleše Mastníka

„Měli jsme znělku. Tehdy ještě bylo období, kdy DJové měli znělky. A bylo to Vivaldiho Čtyři roční období - Jaro, tím jsme začínali. Takže jsme začínali diskotéku vážnou hudbou. Ale potom jsme samozřejmě přecházeli na komerční hudbu, která byla tehdy nějakým způsobem k dostání,“ zavzpomínal na jejich první společné DJování Aleš Mastník.

„Z komerční hudby, co jsme hráli ze začátku, určitě museli zaznít ‚Depešáci‘, Falco, ale protože jsme rádi hráli, a děláme to i dodnes, rockovější muziku, tak samozřejmě i Pink Floyd a Rolling Stones,“ připomněl Jarda Hoření, o jakou hudbu byl před 35 lety zájem.

Návštěvníci diskoték

„Začínali jsme v Železném Brodě, v tehdejší vinárně na koupališti, která už neexistuje. To byla naše první štace, opravdu velice malinká, kam chodilo pár lidí, a zpravidla veškerou gáži, kterou jsme tam dostali, jsme tam nechali na baru. Nás bavilo, že jsme to mohli dělat,“ přiznal Aleš Mastník.

Dodal, že zpočátku na jejich produkci chodili hlavně jejich vrstevníci, teď na jejich večírky chodí stále, ale přibyli i mladí, i přesto, že z názvu Original Oldies Party je jasné, jakou hudbu na svých akcích hrají.

Oldiesovky na přání

„Novinky hrajeme zcela výjimečně, spíš se zaměřujeme na to, že na stará kolena jsme se naučili trochu míchat muziku, takže si i písničky částečně předěláváme. Malinko je třeba posílíme na rytmické části, ale jinak u nás novinky příliš nezazní,“ zasmál se Aleš Mastník.

„Za to zazní spousta písniček na přání, protože my tvrdíme, že jsme tady ‚pro vás a ne vy pro nás‘, takže z toho našeho ranku, z oldiesovek na přání, pokud máme, rádi splníme. Ale samozřejmě nejde, že po rychlý dám hned pomalou, a tak,“ zamyslel se Jarda Hoření.

U koho se učili DJovat? Jaké byly devadesátky na diskotékách? Co musí mít správná diskotéka? Jaký je rozdíl mezi DJským a rozhlasovým mikrofonem? V jakých rádiích začínali? A kdy a kde budou v nejbližší době hrát? Poslechněte si záznam rozhovoru.