Živě od vás: Jak se slouží strážníkům Městské policie Železný Brod
Středeční putování Českého rozhlasu Liberec za hosty čeká prázdninová přestávka, poslední červnový přímý přenos jsme vysílali ze služebny městské policie v Železném Brodě.
Služebna městské policie v Železném Brodě sídlí na tamní radnici. Hostitelem přímého přenosu byl velitel železnobrodských strážníků Pavel Hriník a také starosta města František Lufinka (SLK).
„Naše činnost je velice pestrá, ale například poslední pokutu za rychlost, tady v Železném Brodě, od městské policie dostal člověk v roce 2019,“ odpověděl Pavel Hriník na otázku, co je pravdy na tom, že strážníci „mají na starost“ jen pokuty za parkování a rychlost.
„Máme dlouhodobě personální podstav a vydefinovali jsme si to tak, že na prvním místě je u nás veřejný pořádek. Ta doprava je až na vedlejší koleji,“ vysvětlil.
Vrchním velitelem Městské policie Železný Brod je starosta města František Lufinka (SLK) „Situace není vůbec jednoduchá, více než 2 roky jsme pod stavem a samozřejmě se to musí projevovat v možnosti obsazení 24hodinových směn 7 dní v týdnu. Více než rok probíhá denní služba jen jednočlenná. A to není ideální z hlediska bezpečnosti ani strážníka, ani občanů,“ potvrdil František Lufinka slova Pavla Hriníka.
„(Mít v Železném Brodě městskou policii) je důležité z jednoho prostého důvodu. My tady máme statní polici, ale i ta se potýká s podstavem, sami víme, že slouží jak na území Železného Brodu, tak na území Rychnova. A to není ideální stav pro Železný Brod, proto vidím městskou polici tady jako opodstatněnou,“ dodal starosta.
Kde všude a u čeho všeho městští strážníci v Železném Brodě zasahují? Která místa jsou ve městě nejproblemovější? Kolik strážníků v Železném Brodě slouží a jak se hledají noví kolegové nebo kolegyně? Poslechněte si záznam přímého přenosu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
