Založením jsem nejvíc poutník, říká o sobě Marek Řeháček. Knihami inspiruje k výletům i zamyšlení

„Své pole působení beru od Sněžky na jedné straně, po Děčínský Sněžník na straně druhé, ale už jsem přidal i Horní Lužici, s Honzou Pikousem píšeme knížky o Českém ráji, to je oblast, takový ovál, který je rámován Sněžníky, dole Mladou Boleslaví a na severu Görlitz, Bautzen,“ nastínil oblast svého badatelského, cestovatelského a publicistického zájmu Marek Řeháček.

Řadu let také spolupracuje s Českým rozhlasem Liberec. Své tipy na výlety původně natáčel ve studiu, v posledních letech ale mají podobu rozhlasové reportáže a natáčí se přímo na místech, o kterých je konkrétní díl.

„Ten pořad se vyvíjel. Původně jsme natáčeli ve studiu, ještě s Davidem Hamrem, s Ivetou, ale nakonec se zjistilo, že příroda a naše krajina vyžaduje i zvuky života, vlaky, auta, ptáčky a řeky a různé přírodní zvuky. A myslím si, že s Jardou Hořením teď, jak se to dělá, v terénu, je to možná trochu namáhavější, možná jsme někdy ufunění, ale je to autentičtější,“ popsal své rozhlasové zkušenosti Marek Řeháček.

„I ve svém tvoření, v knížkách, jsem si, když jsem začínal, dal zásadu, že nepíšu, a tedy ani nemluvím, o věcech, které jsem v tom okamžiku neviděl, nebo které jsem si nezaktualizoval. Vzpomínám si na příběh dnes už zesnulého libereckého spisovatele Ivana Tallera, který kdysi napsal o rozhledně na Jedlové, že je úplně zničená, a nevšiml si, že mezi tím byla zrekonstruována. Prostě tam ten rok nebyl, a některé věci se v 90. letech měnily skutečně velmi rychle,“ přiblížil své tvůrčí zásady Marek Řeháček.

Napsal nebo spolupracoval na šesti desítkách publikací, v civilním životě zúročuje právnické vzdělání. Pracuje jako tajemník města Jablonce nad Nisou, má na starost například personál či nemovitosti města. Jaká role je mu ale nejbližší?

Čtěte také

Tajné tipy Marka Řeháčka: Křižany a Žibřidice

„Myslím si, že jsem asi nejvíc poutník, vnitřním nastavením, už od dětství. Možná to je mojí povahou, osobností. Přátelé si ze mě dělají legraci, že jsem ADHD, takže tu energii musím někde vybít. Chození krajinou, ale to vědomé chození, pohyb z místa na místo a vnímání okolí, je mi blízké, a s tím přirozeně přišlo spisovatelství, badatelství, přednášky, povídání. Práva, to byla více méně náhoda. Na gymplu, kam jsem chodil, jsme se učili o spisovatelích, jak všichni ti Hrabalové, Kafkové nevěděli, co se sebou, tak šli na práva, tak já jsem to uchopil úplně stejně. Je to spíš vedlejší produkt mé povahy a určité nerozhodnosti ve výběru povolání,“ uvedl Marek Řeháček.

„Stylem práce navazuji na Mílu Nevrlého, který napsal Knihu o Jizerských horách, a přestože je vědec, ji napsal tak, aby byla dostupná a čtivá i pro běžné čtenáře. Nejde primárně o historickou práci, není to hluboká badatelská činnost, většina historických věcí, které tam jsou prezentovány, je takzvaně vytahána z české nebo německé vlastivědné literatury, a jsou interpretovány v současném kontextu jako námět na výlet, na putování, na zamyšlení, nebo proto, aby lidé věděli, v jaké vsi co je, kde bydlí, a měli vztah k té krajině,“ doplnil Marek Řeháček.

Jak se natáčejí rozhlasové reportáže? Jakou má Marek Řeháček zkušenost s televizním natáčením? Jaká všechna povolání si vyzkoušel? A jsou ještě místa v našem regionu, která jsou pro něj neznámá? Poslechněte si záznam rozhovoru.