Z veřejných lázní domovem uměleckých děl: Oblastní galerie Liberec (2. část)
Až do otevření nového plaveckého bazénu (1984) byly lázně jediným krytým bazénem v Liberci. Po roce 1989 zažila budova pohnuté období privatizace, rychlých výměn majitelů, nejistoty a velké devastace.
Kdysi to byly Městské lázně Františka Josefa I., kam chodily stovky lidí za pravidelnou hygienou. Byly to jedny z nejmodernějších lázní své doby v Evropě a předobraz dalších takových, jako třeba těch v Ústí nad Labem. Po druhé světové válce ustoupila potřeba každodenní hygieny potřebám rekreačním. A tak lázně více než očistě sloužily výuce plavání.
Město Liberec objekt koupilo v roce 2005 a začala velmi nákladná a hlavně komplikovaná rekonstrukce. O devět let později se začala psát nová historie. Tam kde byly lázně se veřejnosti otevřely dveře do nové galerie, která má dnes renomé uznávané instituce.
Související
-
Jak by Liberec mohl vypadat, kdyby se lidé nestarali o kulturu? Možnou odpověď dává unikátní obraz
Desítky nápadů od obyvatel Liberce zapracovali tři výtvarníci do velkoformátového obrazu. Pracovali na něm v liberecké Oblastní galerii nepřetržitě 124 hodin.
-
Galerie v bývalých libereckých lázních přivítá návštěvníky pomyslnou vodní hladinou
Oblastní galerie v Liberci otvírá pro veřejnost v úterý 26. května. Je to kvůli naplánovaným údržbovým pracím i přípravě požadovaných hygienických opatření.
-
Po stopách šlechtických rodů: Libereckou Oblastní galerii obsadili Gallasové a Clam-Gallasové
Přesněji řečeno se jedná o stovky exponátů spojených s tímto šlechtickým rodem. Kromě jiného je tam k vidění i nejvzácnější z nich, zlatě zářící soška Hejnické madony.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
