Z veřejných lázní domovem uměleckých děl: Oblastní galerie Liberec (2. část)
Až do otevření nového plaveckého bazénu (1984) byly lázně jediným krytým bazénem v Liberci. Po roce 1989 zažila budova pohnuté období privatizace, rychlých výměn majitelů, nejistoty a velké devastace.
Kdysi to byly Městské lázně Františka Josefa I., kam chodily stovky lidí za pravidelnou hygienou. Byly to jedny z nejmodernějších lázní své doby v Evropě a předobraz dalších takových, jako třeba těch v Ústí nad Labem. Po druhé světové válce ustoupila potřeba každodenní hygieny potřebám rekreačním. A tak lázně více než očistě sloužily výuce plavání.
Město Liberec objekt koupilo v roce 2005 a začala velmi nákladná a hlavně komplikovaná rekonstrukce. O devět let později se začala psát nová historie. Tam kde byly lázně se veřejnosti otevřely dveře do nové galerie, která má dnes renomé uznávané instituce.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
