Z veřejných lázní domovem uměleckých děl: Oblastní galerie Liberec (2. část)
Až do otevření nového plaveckého bazénu (1984) byly lázně jediným krytým bazénem v Liberci. Po roce 1989 zažila budova pohnuté období privatizace, rychlých výměn majitelů, nejistoty a velké devastace.
Kdysi to byly Městské lázně Františka Josefa I., kam chodily stovky lidí za pravidelnou hygienou. Byly to jedny z nejmodernějších lázní své doby v Evropě a předobraz dalších takových, jako třeba těch v Ústí nad Labem. Po druhé světové válce ustoupila potřeba každodenní hygieny potřebám rekreačním. A tak lázně více než očistě sloužily výuce plavání.
Město Liberec objekt koupilo v roce 2005 a začala velmi nákladná a hlavně komplikovaná rekonstrukce. O devět let později se začala psát nová historie. Tam kde byly lázně se veřejnosti otevřely dveře do nové galerie, která má dnes renomé uznávané instituce.
Související
-
Jak by Liberec mohl vypadat, kdyby se lidé nestarali o kulturu? Možnou odpověď dává unikátní obraz
Desítky nápadů od obyvatel Liberce zapracovali tři výtvarníci do velkoformátového obrazu. Pracovali na něm v liberecké Oblastní galerii nepřetržitě 124 hodin.
-
Galerie v bývalých libereckých lázních přivítá návštěvníky pomyslnou vodní hladinou
Oblastní galerie v Liberci otvírá pro veřejnost v úterý 26. května. Je to kvůli naplánovaným údržbovým pracím i přípravě požadovaných hygienických opatření.
-
Po stopách šlechtických rodů: Libereckou Oblastní galerii obsadili Gallasové a Clam-Gallasové
Přesněji řečeno se jedná o stovky exponátů spojených s tímto šlechtickým rodem. Kromě jiného je tam k vidění i nejvzácnější z nich, zlatě zářící soška Hejnické madony.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
