Vodopád s kohoutkem a čisté prameny najdete v Lužických horách

7. září 2017
Koktejl

Křišťálově čisté prameny a jako bonus vodopád. Cílem dalšího putování za prameny Libereckého kraje, které mapujeme v rámci projektu Technické univerzity v Liberci, byly Lužické hory.

Heřmanický vodopád s udávanou výškou 3,5 metru zahlédnete přímo ze silnice z Heřmanic v Podještědí do Krompachu, a když se vydáte lesem do kopce, dojdete i k jeho vydatnému pramenu a dále můžete stoupat na vrchol Hvozd.

Vodovodní kohoutek v lese? Proč ne

U pramene vodopádu najdete vodovodní kohoutek. Sice není funkční, ale pramen je tak čistý, že by se z něj dalo pít, i když to nelze brát jako doporučení. „Všechno je pitelné, ale něco jenom jednou,“ říká s úsměvem profesorka Dana Komínková z České zemědělské univerzity v Praze a pokračuje: „Tady jsme v docela čisté přírodě a ten pramen je kvalitní a silný. Je to opravdu moc pěkný pramen a je radost sem přicházet.“

Vodovodní kohoutek u Heřmanického vodopádu

Čistota vody je v místě díky tomu, že nad prameny jsou lesy a ne pole. „To, že nad námi není zemědělská půda, kde se hnojí, určitě snižuje možnost nějakých střevních potíží,“ vysvětluje Lucie Součková z pražské univerzity.

V rámci projektu mapování pramenů je v okolí Heřmanic sledováno pět pramenů. Výzkumníci z nich odebírají různé vzorky, třeba sedimenty ze dna a zkoumají druhovou diverzitu. Podle druhové rozmanitosti se pak dá pohlížet na kvalitu pramenů a toků. Jednoduše řečeno čím více života, tím lépe. I v Lužických horách ale výzkumy potvrzují, že vody ubývá. „Už minulý rok se nám prakticky ztratily některé prameny a v rámci výzkumu jsme je museli vyměnit,“ dodává Součková.

Heřmanický vodopád

Fotky z dalšího bádání libereckých vědců a studentů, tentokráte v libereckých Vratislavicích:

Heřmanický vodopád. Pohled ze silnice
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.