Ve skle nám ještě neujel rychlík, myslí si sklářský výtvarník Zdeněk Lhotský

23. květen 2025

Dům ze skla v Londýně, nový skleněný design hotelu Intercontinental, pětimetrový skleněný kostlivec v bývalém pražském Máji. To jsou poslední projekty, na kterých se podílel sklářský designer a výtvarník Zdeněk Lhotský. Do 25. května vystavuje své velkoformátové grafiky tvořené pomocí digitálního tisku v galerii Nisa Factory v Jablonci nad Nisou.

Čtěte také

Spolu se Zdeňkem Lhotským v Nisa Factory vystavuje i jeho spolužák a letitý přítel Jaroslav Róna. Kromě soch a plastik překvapivě i objekty ze skla. „Celé je to postavené na tom, že jsem se rozhodl udělat výstavu svých velkých plochých věcí na stěnu a potřeboval jsem někoho, kdo by tam vystavoval plastiky do prostoru a nenapadl mě nikdo jiný než Jaroslav Róna. Jeho věci mám rád a ze současných soch ty jeho asi respektuju nejvíc,“ vysvětluje Zdeněk Lhotský.

V rozhovoru mluví také o svých instalacích v Londýně a v Praze nebo o dopadu nových amerických cel na jeho zákazníky, potažmo na jeho Studio tavené plastiky v Železném Brodě, kde se taveniny tvoří. „Ppovažuju za trošku větší problém, že samotná existence galerijního prodeje, což je velká část našeho byznysu, je založená na nějakém obecném optimismu, a to si myslím, že v Americe dlouho nebude,“ obává se Zdeněk Lhotský.

Budoucnost českého sklářství obecně ale nevidí černě a na otázku, zda by rodičům doporučil pro jejich děti sklářskou školu, říká: „Spíš bych jim doporučil, aby dělali sklo než třeba ‚matfyz‘, protože si myslím, že ve skle nám ještě neujel rychlík,“ dodává úspěšný sklářský designer a světově uznávaný sklářský výtvarník Zdeněk Lhotský v závěru rozhovoru.

Poslechněte si záznam.

autoři: Jana Švecová , reČRoL
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.