Nerozlišuji mezi skleničkou a plastikou, protože může být špatná sklenička i špatná plastika a naopak, říká historik umění Oldřich Palata

„Je to velice zajímavý, z mého pohledu ambiciózní projekt. Připravujeme rok tu výstavu s tím, že vyzvaní autoři dostali šanci připravit nějaké dílo, které ovšem bude pouze z tohoto letošního roku. Proto se ta výstava jmenuje Bilance 2024. A má ukázat vlastně, co v tomto regionu vzniklo v oblasti sklářství, ať už u výtvarníků, kteří jsou v zavedení, ale na té výstavě jsou zastoupeni také studenti ze Železnobrodské sklářské školy a z jabloneckého pracoviště Technické univerzity v Liberci,“ představil koncept nové výstavy v Nisa Factory její kurátor.

Historik umění

„Ke sklu jako uměleckému oboru jsem se dostal teprve až jako pracovník Severočeského muzea. Já jsem nastoupil původně na textil, na gobelíny, na orientální koberce, ale když potom náhle skončil můj bývalý vedoucí, doktor Stehlík, tak jsem po něm převzal mimo jiné i sbírku skla,“ přiblížil Oldřich Palata. Kurátorem libereckého muzea je už 52 let, o uměleckém sklářství také mnoho let přednášel na Technické univerzitě v Liberci.

„I v tom užitém umění je vždycky nějaký původní, výtvarně motivovaný impuls. Třeba řemeslem, ale v každém případě je to tvorba, která vyžaduje určitou invenci od svého tvůrce. A právě proto ty předměty přežívají po staletí, i když třeba s jiným obsahem pro současné návštěvníky, ale pořád je to doklad jakéhosi mistrovství. Ale také, řekněme, určité duchovní kvality, kterou do toho ten tvůrce vložil. Takže já nerozlišuji mezi skleničkou a mezi plastikou, protože může být špatná sklenička, může být špatná plastika a naopak,“ zamyslel se nad díly užitého umění, které tvoří základ Severočeského muzea.

České sklo ve světě

„České autorské sklo, zejména v době, kdy byli na vrcholu Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou, tak autorské sklo ve světě mělo a stále ještě má trochu zvuk, ale už to není přece jenom na takové úrovni, jako to bylo před deseti, před dvaceti lety,“ myslí si Oldřich Palata.

„Jednak je konkurence jiná a jednak české sklo jako materiál už nemá takový zvuk, jako mývalo v historii. Dneska skutečně to čínské sklo, tak jako zaplaví svět, ale třeba zase na druhé straně v oblasti svítidel, lustrů a tak dále, Preciosa, Lasvit, to jsou podniky, které mají renomé a mají zákazníky po celém světě. Ale je to sklo exkluzivní, není to běžné,“ doplnil historik umění.

„Všichni mluvíme o českém skle, ale když se někoho zeptáte, jaké má doma skleničky a z čeho pije, tak se většinou ukáže, že to je koupené v někde hypermarketu, že to přišlo třeba z Indie nebo z Egypta. České sklo zdaleka není tak frekventované v domácnostech, jak by si zasloužilo a jak by mohlo být, protože stále je na kvalitní úrovni, co se týče té kvality skla, tak výtvarně. Ale bohužel hraje roli cena a takové to ručně zhotovené sklo už je dneska nákladné, a to už si koupí málokdo. A je to škoda,“ uvedl Palata.