Sběratel veteránů: Kolik jsem dal za auta, se v rodině nesmí říkat, to by se mnou nikdo nemluvil

28. říjen 2016
Koktejl
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Luboš Skalický a Škoda 1203 v kempové úpravě

Dvanáctsetrojka v kempové úpravě, stotřicítka Johnyho Hauglanda, ale i řada tisícovek, stovek a stodvacítek, se kterými jste možná také něco prožili. Takové automobilové poklady se skrývají v jedné z bývalých továren v Dětřichově na Frýdlantsku. Už více než sto automobilů, především škodovek s motorem vzadu tu shromáždil Luboš Skalický, automechanik, majitel autoservisu a především nadšený sběratel.

„Začne to jedním autem, a pak už se to nedá zastavit, protože ta auta někde smutně stojí a čekají na záchranu pro budoucnost, pro další generace, aby viděli, co uměli naši tátové a dědové,“ popisuje Skalický své sběratelské začátky. Nyní už má přes sto automobilů a drtivá většina z nich je provozuschopná. Pokud to je možné, nechává je v původním stavu, což je pro sběratele to nejcennější.

V některých škodovkách jsou i věci, které tam zanechali jejich předchozí majitelé, takže někde jsou sluneční brýle, jinde deštník nebo pumpička za oknem.

Socialistické vozy let minulých

Nejstarším exponátem je tisícovka z roku 1955, Skalického nejoblíbenější je obytná Škoda 1203 vyrobená ve Vrchlabí v roce 1981, která se dříve nedala koupit jako soukromé vozidlo.

Automuzeum Dětřichov

Na první pohled zaujme celá řada soutěžních speciálů, od tisícovky z Rally Monte Carlo až po Škodu 130 LR, se kterou jezdíval slavný nor John Haugland. „Johny za mnou dokonce přišel na Legendách v Praze, povídali jsme si o tom autě, a dokonce mi ho na střeše signoval,“ chlubí se Skalický.

Auta do sbírky získává i od vlastních zákazníků

Škoda 1000MB de luxe 1967

Řadu automobilů získal Luboš Skalický od zákazníků svého autoservisu, takže se o ně staral dříve a stará i nyní. Jiná auta koupil či přímo zachránil před sešrotováním. Alespoň jednou ročně se snaží projet každé auto, s některými jezdí pravidelně na motoristické akce. „Kolik jsem za ta auta dal, se v rodině nesmí říkat, to by se mnou nikdo nemluvil,“ říká Skalický s úsměvem a dodává: „Mě to baví a je to něco, co mě žene pořád dál.“

Automuzeum Dětřichov sídlí v bývalé textilce a je otevřené především o víkendech. Pokud by bylo zavřeno, stačí zavolat a za pár minut určitě někdo dorazí.

Spustit audio