Příběhy našich sousedů: Život paní Marie z Mikulášovic změnila nevinná kolize se sovětskou vlajkou
Český rozhlas je dlouhodobě mediálním partnerem veřejně prospěšné organizace Post Bellum, která mimo jiné vyhledává pamětníky totalitních praktik naší minulosti a zaznamenává jejich svědectví. Bylo nám ctí, když studentky Gymnázia Rumburk přijely do našeho studia jeden takový příběh režijně dokončit.
V rámci vzdělávání dalších generací natáčejí děti v projektu Příběhy našich sousedů neziskové organizace Post Bellum skutečné příběhy lidí, kteří na vlastní kůži zažili totalitní praktiky.
Studentky rumburského gymnázia Kateřina Čiháková, Zuzana Kinčlová, Anežka Hoťová a Šárka Leksová spolu s paní učitelkou Lenkou Nedvídkovou zajímal příběh paní Marie Čihákové, která se narodila v Mikulášovicích.
Její život v socialistickém Československu ovlivnila zdánlivě nevinná příhoda, která se odehrála v době, kdy paní Marie studovala tam, kde teď studují dívky, jež její příběh pro Paměť národa zaznamenaly.
„Můj budoucí manžel mě nesl na ramenou a šli jsme kolem nádraží (v Rumburku). Bylo asi nějaké výročí, visela tam sovětská vlajka a ‚flákla‘ mě přes hlavu. Byli jsme trošku přiopilí, tak jsem začala ‚co ty mě máš co flákat…‘, a kluci ji utrhli,“ vzpomíná v příběhu paní Marie.
„Viděla nás jedna nejmenovaná paní, která to tenkrát nějak prozradila a byla z toho aféra. Asi týden na to přišli pro mě do školy policajti z Rumburka, kriminalista, do teď vím, jak se jmenoval, a odvezli mě k výslechu,“ popisuje paní Marie, co následovalo. Událost ji pak provázela i v dalším životě a paradoxně jí jednou i pomohla.
Její vzpomínky Kateřina, Zuzana, Anežka a Šárka z rumburského gymnázia natočily a ve studiu Českého rozhlasu Liberec dotočily průvodní slovo a příběh zkompletovaly. Výsledek si můžete poslechnout.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
