Musíme najít způsob, jak může lidská populace s divokou přírodou fungovat, říká zoolog Tomáš Jůnek. V Africe chrání pralesní slony, u nás vlky

Jeho vztah k přírodě tv dětství formoval nejen život na vesnici, ale i četba knih Geralda Durella. Vystudoval střední lesnickou školu, později přírodovědu na Karlově univerzitě. Pracoval jako sekuriťák, chovatel medvědů v zoo nebo fotograf a reportér pto ČTK. Dnes učí na České zemědělské univerzitě a celý život se věnuje aktivní ochraně přírody. A to nejen u nás, ale i v zahraničí.

Za přírodou na Madagaskar

Do divočiny mimo Evropu poprvé vyrazil v roce 1999, kdy se snažil neúspěšně dostat na vysokou školu. Jeho první destinací byl Madagaskar. „Hrozně dlouho jsem si na to musel vydělávat. Jel jsem tam sám s batohem a byl jsem hrozně překvapený z toho, jak je tam té přírody svým způsobem hrozně málo, jak je to strašně jiné, jak se tam člověk cítí úplně jinak než kdekoliv jinde. Francouzsky se tam mluví, což já jsem v té době vůbec neuměl, takže to byl velký šok, ale současně velká inspirace do budoucna. Už jsem tam byl třikrát a musím se tam pořád vracet. Byla to skvělá iniciační zkušenost,“ zavzpomínal Tomáš Jůnek.

Nárůst populace a chudoba

„Obrovský problém je zkrátka chudoba Madagaskaru. Oni prostě nemají vůbec žádné prostředky na to, aby cokoliv mohli s tím životním prostředím dělat a udržovat ho tam. Přijedeš do národního parku, kde ti žije x druhů lemurů, jenom tady na tomto místě, a v tom parku se prostě kácí, vyváží se rosewood, ničí se to na denní bázi,“ nastínil situaci na Madagaskaru Jůnek.

„Nemůžeš zkrátka nevidět to, že v roce 99 na Madagaskaru bylo 15 milionů lidí a dneska jich je 32 milionů. My tady žijeme pořád v 10 milionech lidí a vůbec si neumíme představit, že by se nám tady populace zdvojnásobila a ještě bychom natom byli ekonomicky jako třeba Madagaskar. Takže ve chvíli, kdy se tady najde jakákoliv komodita, kterou jsi schopný prodat, ať je to ten rosewood, safíry, nebo třeba maso lemurů, kteří se před 20, 30 roky nelovili, protože byli tabu, tak dneska se loví a v těch restauracích jsi schopný si je koupit. K těm změnám dochází a rozhodně teda nejsou nijak veselé,“ vysvětlil Tomáš Jůnek problém ochrany přírody v rozvojových zemích jako je třeba Madagaskar.

Pralesní sloni v Kongu

Kromě Madagaskaru se podílel na ochraně přírody například v Indonésii, v současnosti pak spolupracuje na ochranářském projektu v Kongu.

„V Kongu se nám povedlo v roce 2019 zahájit partnerství s WWF, což je největší nevládní organizace, která se zabývá ochranou přírody na světě. A s nimi se na severu Konga zabýváme oblastí, která je mimo chráněná území, mimo rezervace, mimo národní parky. Je to v podstatě taková ta volná krajina, která propojuje ta velká chráněná území nejenom v Kongu, ale i třeba v sousedním Kamerunu, v Gabonu, Středoafrické republice,“ představil svou práci v africkém Kongu.

Na tomto území jsou často vydané nějaké koncese, což jsou různá povolení od státu k hospodářské činnosti. Jde například o povolení k těžbě nerostů nebo dřeva. „My jsme tam v situaci, kdy se můžeme dívat na to, jakým způsobem by ta krajina mohla dál fungovat pro ty druhy, které tam žijí. Bavíme se o oblasti, která je domovem nížinných goril, která je domovem celé populace pralesních slonů a to jsou prostě všechno zvířata, která vyžadují obrovské zdroje,“ uvedl Jůnek.

Soužití lidí a slonů

„Jak dochází k postupnému šíření lidské populace do toho konžského pralesa. Zařezávají se tam cesty, vznikají další a další vesnice a usedlosti, a jak se těží, tak tato velká zvířata, která jsou konzervativní a mají svoje trasy, tak je to vykolejí. Slon změní trasu třeba přes pole nebo přes vesnice,“ dodal přírodovědec s tím, že je jen otázkou času, kdy se takové zvíře dostane do konfliktu s člověkem a třeba mu sežre nebo zničí úrodu.

Sběr dat o zvířatech

 „Jsme na takovém bodu zlomu, kdy se díky třeba fotopastem a nejrůznějším automatickým technologiím můžeme dívat na to, jakým způsobem se mění ta komunita zvířat v tom lese, jak na to ti sloni reagují. Snažíme se je identifikovat i třeba do jedince, abychom věděli, jaká je rezidentní populace a kde jsou zvířata, která tam jenom přicházejí. No a tato zvířata pochopitelně dřív nebo později zkrátka jako nad na to políčko dojdou a začnou ty problémy dělat. Bavíme se o druhu, který je zásadní pro ten prales jako takový, protože roznáší semena. Pokud to budeme negovat a řekneme, ať si jsou někde v nějakém národním parku a nemůžou tou krajinou procházet, tak to je recept na to, aby se ten prales začal rozpadat jako funkční ekosystém,“ řekl Tomáš Jůnek.

Hledání řešení

S nashromážděnými vědeckými daty o migraci a velikostí zvířecích populací pak ochránci přírody jednají s majiteli koncesí, které se snaží přesvědčit, aby třeba nechali sloní stáda procházet přes určitá území. S nashromážděnými údaji o konfliktech mezi lidmi a zvířaty pak apelují na tamní vlády, aby se snažily najít nějaké koncepční a stabilní řešení soužití lidí s volně žijícími zvířaty.

„Musíme najít způsob, jak ta lidská populace s tou divokou přírodou může fungovat. A nejenom v Africe, ale i u nás,“ dodal Jůnek, který se podobné problematice věnuje i na našem území. Podílí se totiž na monitoringu rozrůstajících se vlčích smeček.