Místo pro útěchu a uzdravení, i internace řeholníků. Dvě tváře historie hejnické baziliky a kláštera

Čtěte také

Chrám Navštívení Panny Marie v Hejnicích byl posvěcen před 300 lety, tehdy ještě nedokončený

Klášterní kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích si připomíná 300 let od posvěcení tehdy ještě nedokončené stavby. Výstavba baziliky, která nahradila původní vyhořelý kostel, trvala sedm let, od roku 1722 do roku 1729. Už 1. července roku 1725 se tam konala první pouť.

Zajímavou historii jednoho nejstarších mariánských poutních míst u nás připomene poutní slavnost a také výstava, který mapuje slavnou i méně slavnou podobu hejnické baziliky a kláštera.

„Zejména z období baroka, ze 17. století, máme zápisy, že do Hejnic přicházely desetitisíce poutníků ročně. Pokud tomu tak skutečně bylo, je to velkolepé číslo. V každém případě musíme říct, že teď žijeme zlatý věk, díky dopravě vlakové, autobusové i silnicím, pokud se tedy zrovna dá do Hejnic dojet autem nebo vlakem, tak sem jezdí opravdu daleko víc lidí,“ srovnává ředitel hejnického kláštera Jan Heinzl. „Lidé sem přicházeli kvůli uzdravení, kvůli naději,“ dodává.

Ne vždy byl hejnický klášter místem klidu a útěchy. Například v padesátých letech 20. století se stal místem internace řeholníků. V rámci tak zvané Akce K tam komunistický režim během jednoho dne svezl všechny příslušníky františkánského řádu u nás. Celkem šlo o 150 mužů, kteří obývali cely určené původně pro zhruba 20 řeholníků.

V dalších letech bazilika i klášter chátraly, jak mimo jiné zobrazuje výstava. Obnovy se zchátralá památka dočkala až po sametové revoluci, a to díky páteru Miloši Rabanovi a evropským fondům.

Poslechněte si záznam rozhovoru.