Miroslav Holubec

Pořádek ve městě není jen záležitostí městské policie. Strážníci velmi často a úspěšně spolupracují s kolegy ze státní policie.

Říká se, že víc hlav víc ví. O rukou zákona to platí také. A jelikož problém drog nezná hranice, dali se čeští kriminalisté dohromady s německými a výsledek se dostavil.

Na dodržování pořádku většinou dohlíží policie. Jenže ta nemůže být všude. A pak nastupuje občanská uvědomělost.

Jaká je budoucnost opilců za volantem? Zákaz řízení a při hodnotách nad 1 promile alkoholu i možnost odnětí svobody. A co až u nás budou jezdit auta, co se řídí sama?

Miroslav Holubec má Krimipříběh se třemi případy, kterými se zabývali strážníci v Liberci, Jablonci i České Lípě.

„Slova povzbuzují, příklady táhnou“. Kromě těch špatných. Miroslav Holubec má hned několik špatných příkladů, jak řídit na sněhu.

Ujetí od nehody, nota bene od takové, kterou jsem způsobil, je závažný skutek. Miroslav Holubec má v Krimipříběhu dva takové pachatele, přičemž jeden je horší než druhý.

Řízení se zákazem – téma, které se neomrzí. Některým řidičům stačí říct jednou, někdo potřebuje dva zákazy. A pak jsou řidiči – pohodáři, kteří si ze zákazů nic nedělají.

Miroslav Holubec v Krimipříběhu hledá odpovědi na otázky, které řeší i českolipská policie, tedy jak mohlo dojít k nehodě, která se stala na silnici Mezi Mimoní a Ralskem.

Říká se, že trpělivost růže přináší. Neplatí to vždy a všude, ale v tomto Krimipříběhu určitě. Miroslav Holubec má případ nedočkavého řidiče.