Miroslav Holubec

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Lidé jsou přátelští a usmívají se na sebe… pokud jim to předvánoční shon dovolí. Někteří se ale usmívají proto, že vás zrovna okradli.

Určitě už jste někdy zažili situaci, kdy byl někdo podezřelý právě proto, že se snažil chovat nenápadně. Přesně tohle se povedlo řidiči z tohoto Krimipříběhu.

Žádný učený z nebe nespadl. Pro studenty autoškoly to platí dvojnásob. A jak už to bývá, někteří studenti jsou premianti a někteří… ne premianti.

Existují dobří řidiči a špatní řidiči. A pak ti někde mezi. Těžko soudit podle jednoho případu, ale určitý obrázek si udělat můžeme.

Komu není rady, tomu není pomoci. Tak by mohl klidně znít podtitul Krimipříběhů, protože recidivistů jsou plné věznice. Miroslav Holubec má jeden příklad za všechny.

Pečení holubi a jejich konzumace jsou vysněnou metou určité části společnosti. Na druhou stranu, kdo by nechtěl peníze zadarmo? Nebo skoro zadarmo…

Lidé kradou z různých pohnutek. Někdo bere jen peníze, někdo cennosti, a někdo to, co zrovna potřebuje.

Když se o někom řekne, že dobře ví, co dělá, znamená to obvykle, že má situaci pevně v rukou. Ale když má někdo něco pevně v ruce, ještě to nemusí znamenat, že ví, co dělá.

Běžný obyvatel Jablonce nad Nisou si může říkat: naše město je klidné a bezproblémové, vlastně skoro až nudné. Strážníci by s tím asi nesouhlasili.

Miroslav Holubec většinou v Krimipříbězích přináší případy, kdy policie pátrá po pachateli činu. Tentokrát se ale role obrátily, pátrat musel on sám.