Miroslav Holubec

Pachatel z tohoto Krimipříběhu by onoho osudného dne určitě raději zůstal doma a nevystrčil nos zpod peřiny, protože na kondiciogramu byl ten den křížek...

Odjezd na dovolenou bývá většinou radostně očekávanou událostí. Zatím neznámý zloděj však tuto očekávanou událost jedné rodině na Jablonecku nepochybně zkazil.

„Bereme si jen takové úkoly, na které stačíme,“ říkával svého času už Jára Cimrman. Jak ale zjistit, že na něco stačíme? Většinou tak, že to zkusíme. Ovšem opatrně.

Každý je svého štěstí strůjcem. V Krimipříběhu Miroslav Holubec představí dvojici libereckých policistů a jejich náhodného kamaráda.

Alkohol je hlavním hrdinou tohoto Krimipříběhu. Nejde ale ani o alkohol za volantem, ani při hospodské rvačce…

Staré detektivní pravidlo říká, že pachatel se vrací na místo činu. V tomto ohledu si jistý muž na Liberecku docela ztížil situaci.

Říká se, že čert nikdy nespí. A je to i operátor městského kamerového systému, kdo nikdy nespí, alespoň ne ve službě, a bdí i nad těmi, kteří právě spí.

Příslušníci městské policie bývají volaní k nejrůznějším případům. Ale na buzení si je objednává málokdo. A přesto liberečtí strážníci neváhali a přispěchali na místo činu.

Říká se, že policista je ve službě stále. Něco jako Batman nebo Superman. Supermana, jenž nikdy nespí, mají na liberecké radnici.

Některým lidem dělá problém uznat vlastní chybu. Zřejmě to považují za slabost. S úsměvnou reakcí jednoho ukřivděného řidiče se například setkali českolipští strážníci.