Jak se žije v Žijícím skanzenu? Zeptali jsme se jeho zakladatele Zbyňka Vlka
Už více než dvě desítky let žije v Jindřichovicích pod Smrkem se svoji rodinou Zbyněk Vlk. Nastěhoval se do 200 let starého podstávkového domu, který začal opravovat a začal hospodařit tradičním venkovským způsobem. A tak se vlastně zrodil Žijící skanzen. Jak se tam žije, to zjišťoval redaktor Jaroslav Hoření.
„Ve skanzenu se dá žít, mě se to daří už jednadvacet let, ale nebyl to ten prvotní záměr. To prvotní bylo žít tady trvale udržitelným, pokud možno soběstačným způsobem života. A k tomu jsem potřeboval znát různá tradiční řemesla, zemědělské postupy a tak dál. A tak jsem tady začal pořádat kurzy tradičních dovedností, které měly něco jednak naučit mě, přes ty lektory, kteří sem přicházeli, a zároveň jsem to měl otevřené pro spoustu dalších lidí,“ popsal své počátky v Jindřichovicích pod Smrkem Zbyněk Vlk.
K vytvoření expozice historického řemeslného náčiní a zemědělských strojů inspirovali Zbyňka Vlka právě účastníci kurzů tradičních řemesel. Ti jeho sbírku, kterou jinak běžně používal k práci, obdivovali a navrhli mu, aby ji začal vystavovat.
„Říkal jsem si, to je fakt, když to zrovna nepoužívám, tak by to mohlo být vystavené, aby to někdo mohl vidět. Postavil jsem taky ten větrný mlýn, abych měl na čem mlít obilí a nemusel to furt dělat ručně. Ten mlýn je vyloženě plodem mé lenosti. Ten skanzen se z toho stal tak mimochodem. A ten život tady zůstal,“ doplnil Zbyněk Vlk.
A jak se ve skanzenu vlastně žije? Podle Zbyňka Vlka takový život žádná omezení nemá, jen musí jeho obyvatelé počítat s tím, že hlavně v létě k nim chodí hodně návštěvníků. Skanzen a život po staru přilákal i další usedlíky.
„Už tady není jen moje rodina, ale ještě dvě rodiny další. Střídáme se v provádění, aby toho nebylo moc na nikoho z nás. I to hospodářství už vyžaduje víc rukou. Když teď půjdeme na zahradu, tak uvidíte, že to by se už dvěma rukama nedalo,“ dokončil zakladatel a obyvatel Žijícího skanzenu v Jindřichovicích pod Smrkem Zbyněk Vlk.
Historický dům bývá běžně přístupný pro veřejnost od dubna do září. Takže možná na jaře, pokud nebudou platit nějaká protikoronavirová opatření, půjde opět navštívit.
Související
-
Děda byl taky švec, byl jsem k tomu vedenej, říká turnovský „kouzelník“
Možná jste si mysleli, že ševci už existují jenom v pohádkách. Ale není tomu tak, redaktor Jaroslav Hoření navštívil ševcovskou dílnu v Turnově.
-
Splněný sen: Jeden den kovářem
Náš kolega Jan Křemen se pod vedením mistra Pavla Ducháče v jeho kovárně neohroženě pustil do výroby kovového písařského brku. Jak mu to šlo?
-
Petr Zítka: Máme tendenci podceňovat schopnosti našich předků
Žije v Jindřichovicích pod Smrkem na Frýdlantsku a provozuje tu prehistorické řemeslo lovců mamutů, štípání kamene a výrobu pazourkových nástrojů...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
