Splněný sen: Jeden den kovářem
Náš kolega Jan Křemen se pod vedením mistra Pavla Ducháče v jeho kovárně neohroženě pustil do výroby kovového písařského brku ukutého tradičními kovářským technikami. Jak mu to šlo?
Kovářství je jedním z nejstarších řemesel světa. Kováři rádi s nadsázkou prohlašují, že jejich černé řemeslo je tím „druhým nejstarším”. To však neznamená, že by kovářství bylo řemeslem na vymření.
Tvarování železa kovářskými technikami, ať už z funkčních nebo estetických důvodů, je živé i ve 21. století. Zejména kovářství umělecké je dnes na vzestupu jako alternativa k strojově přesným, ale chladným výrobkům moderního průmyslu. A řemeslo má spoustu laických fanoušků, kteří si chtějí vlastníma rukama osahat klasické techniky a něco vyrobit.
A to je „případ” i našeho kolegy Jana Křemena. Ten se pod vedením mistra Pavla Ducháče v jeho Liberecké Kovárně neohroženě pustil do výroby kovového písařského brku ukutého tradičními kovářským technikami. Jak mu to šlo, si můžete prohlédnout na přiloženém videu, nebo poslechnout v reportáži Davida Hamra.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka