Bylo mi méně než 1 rok, jinak bych stál v pomníku vedle své sestry, říká Jiří Pitín, lidické dítě
Jen několik dětí z Lidic mělo štěstí, že přežily válku a po osvobození se setkaly se svými nejbližšími a příbuznými. Přežilo 17 ze 105 dětí. Jedním z nich je pan Jiří Pitín, kterému bylo v den, kdy nacisté srovnali Lidice se zemí, 7 týdnů.
Čtěte také
10. června 2024 si připomínáme 82. výročí vyhlazení Lidic. Obec byla v důsledku heydrichiády vypálena a srovnána se zemí. Většina obyvatel byla popravena nebo odsunuta do koncentračních táborů. Celkový počet obětí dosáhl počtu 340. A jen několik dětí z Lidic mělo štěstí, že přežily válku a po osvobození se setkaly se svými nejbližšími a příbuznými.
Jedním z nich je pan Jiří Pitín, kterému bylo v den, kdy nacisté srovnali Lidice se zemí, 7 týdnů. Před časem navštívil i Krajskou vědeckou knihovnu v Liberci, kde se jeho přednášky zúčastnili žáci základních škol.
V záznamu rozhovoru, který jsme s Jiřím Pitínem natočili, se tak vracíme do doby před 82 lety.
„Mně nebyl ještě rok, jsem vlastně druhé nejmladší lidické dítě, bylo mi tehdy 7 neděl. Ještě mladší byl Pavel Horyšovský, kterému bylo 16 dní. Ten měl to štěstí, že se mu vrátila maminka z koncentráku,“ vypráví pan Pitín,
„Nás dětí, co jim k 10. červnu 1942 nebyl rok, bylo sedm. Když nás odtrhli od maminek, na Kladně, po třídenním pobytu v tamním gymnáziu, tak jsme byli v kojení v Praze u Karlova náměstí, kde jsme byli až do konce roku 42. Od 1. ledna 43 jsme byli přesunuti do bývalých Masarykových domovů, dnes je to Thomayerova nemocnice. Jeden z nás zemřel ještě v kojení, tak nás bylo jenom šest,“ říká.
„To bylo naše štěstí, protože kdybychom byli starší než jeden rok, tak bychom teď byli na pomníku lidických dětí, který je na pietním území Starých Lidic. (…) Tam je moje sestra, té bylo 10 let. Kdybych byl starší, tak by mě tam držela za ručičku,“ dodává.
S sebou nosí zvonek, který jeho sestra mívala na sáňkách. Od své tety, která ho po smrti jeho maminky vychovávala, se dozvěděl, že zvonek jeho sestra dala tetě k Vánocům. A protože teta, sestra maminky pana Jiřího, ho po válce vychovávala, dostal se k němu.
Jak pan Jiří popisuje události tragické události 10. června 1942 i dobu po ní, si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru.
Související
-
Je to jiné, než když to jen čtu v učebnici. Studenti ze Semilska natáčeli příběhy pro Paměť národa
5 životních příběhů zaznamenali pro projekt Post Bellum Paměť národa žáci a studenti 5 škol na Semilsku. Na závěrečné prezentaci příběhů natáčela redaktorka Jana Švecová.
-
Konec 2. světové války na Liberecku
Zatímco celá Evropa i zámořští spojenci v květnu 1945 slavili konec války, obyvatelé Německa, ale i velké části Sudet, důvody k oslavám neměli.
-
85 let od Mnichovské dohody. Kdo v Sudetech pomáhal rozbít republiku
Co podpisu Mnichovské dohody předcházelo a co přišlo bezprostředně po něm? A proč se k nacistům v Sudetech zpočátku hlásili i Židé? Odpovědi hledá Seriál týdne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
