Bylo mi méně než 1 rok, jinak bych stál v pomníku vedle své sestry, říká Jiří Pitín, lidické dítě
Jen několik dětí z Lidic mělo štěstí, že přežily válku a po osvobození se setkaly se svými nejbližšími a příbuznými. Přežilo 17 ze 105 dětí. Jedním z nich je pan Jiří Pitín, kterému bylo v den, kdy nacisté srovnali Lidice se zemí, 7 týdnů.
Čtěte také
10. června 2024 si připomínáme 82. výročí vyhlazení Lidic. Obec byla v důsledku heydrichiády vypálena a srovnána se zemí. Většina obyvatel byla popravena nebo odsunuta do koncentračních táborů. Celkový počet obětí dosáhl počtu 340. A jen několik dětí z Lidic mělo štěstí, že přežily válku a po osvobození se setkaly se svými nejbližšími a příbuznými.
Jedním z nich je pan Jiří Pitín, kterému bylo v den, kdy nacisté srovnali Lidice se zemí, 7 týdnů. Před časem navštívil i Krajskou vědeckou knihovnu v Liberci, kde se jeho přednášky zúčastnili žáci základních škol.
V záznamu rozhovoru, který jsme s Jiřím Pitínem natočili, se tak vracíme do doby před 82 lety.
„Mně nebyl ještě rok, jsem vlastně druhé nejmladší lidické dítě, bylo mi tehdy 7 neděl. Ještě mladší byl Pavel Horyšovský, kterému bylo 16 dní. Ten měl to štěstí, že se mu vrátila maminka z koncentráku,“ vypráví pan Pitín,
„Nás dětí, co jim k 10. červnu 1942 nebyl rok, bylo sedm. Když nás odtrhli od maminek, na Kladně, po třídenním pobytu v tamním gymnáziu, tak jsme byli v kojení v Praze u Karlova náměstí, kde jsme byli až do konce roku 42. Od 1. ledna 43 jsme byli přesunuti do bývalých Masarykových domovů, dnes je to Thomayerova nemocnice. Jeden z nás zemřel ještě v kojení, tak nás bylo jenom šest,“ říká.
„To bylo naše štěstí, protože kdybychom byli starší než jeden rok, tak bychom teď byli na pomníku lidických dětí, který je na pietním území Starých Lidic. (…) Tam je moje sestra, té bylo 10 let. Kdybych byl starší, tak by mě tam držela za ručičku,“ dodává.
S sebou nosí zvonek, který jeho sestra mívala na sáňkách. Od své tety, která ho po smrti jeho maminky vychovávala, se dozvěděl, že zvonek jeho sestra dala tetě k Vánocům. A protože teta, sestra maminky pana Jiřího, ho po válce vychovávala, dostal se k němu.
Jak pan Jiří popisuje události tragické události 10. června 1942 i dobu po ní, si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
