Výroba nábytku z ohýbaného dřeva v Mimoni už patří historii. Tu připomíná výstava v České Lípě

Počátky výroby v Mimoni

„Historie se začala psát před více než 150 lety, a to přesně v roce 1870, kdy do Mimoně přišli bohatí židovští obchodníci, bratři Fischelové z Prahy, a přišli s určitým kapitálem. A hlavně využili toho, že v roce 1869 skončilo privilegium rodiny Thonetovy na výrobu ohýbaného nábytku. Takže od té doby se tomuto řemeslu, tomto podnikání, mohl věnovat vlastně každý,“ přiblížil Rádl.

„Mimoň si vybrali jednak proto, že šlo o přibližně čtyřtisícové městečko, což oni přímo potřebovali, aby to nebylo město moc velké, ale zase ne moc malé. Aby tam bylo dostatek lidí v produktivním věku. A zároveň se jim strašně líbilo, že v okolí Mimoně je velké množství bukových lesů, které jsou úplně nejpříhodnější pro výrobu nábytku z ohýbaného dřeva,“ dodal k historii mimoňské továrny českolipský archivář.

Co se tam vyrábělo

V továrně bratrů Fischelových se vyráběl ohýbaný nábytek všeho druhu. Například jejich židle se dodávaly nejen do restaurací, hospod i hotelů, ale třeba i do různých kanceláří, lékařských ordinací a podobných pracovišť. Velmi úspěšným výrobkem mimoňské továrny byly podle Michala Rádla školní lavice.

„Různě ty lavice modifikovali, modernizovali, dokonce vyráběli v několika velikostních škálách pro různě staré děti. Byly různě ergonomicky uspořádané. Ty lavice byly mobilní, měly sklápěcí sedáky, daly se různě montovat za sebou, takže i ta manipulace s nimi nebyla vůbec složitá. To je jeden z největších pokladů, který ta továrna vyráběla,“ představil Michal Rádl školní lavice, které z Mimoně putovaly i do mnoha míst tehdejšího Rakousko-Uherska.

O vzniku výstavy

Některé z exponátů našli českolipští badatelé přímo v troskách továrny. V jejích opuštěných budovách se totiž povalovaly spousty různých dokumentů i zajímavých předmětů.

„Byli jsme na to upozorněni jedním pánem, který nám rozhořčeně přišel do archivu říct, co se tam děje a přinesl něco málo na ukázku. Hned jsme se tam po pracovní době vydali a strávili jsme tam celý večer. Mezi partičkami dětí, mezi bezdomovci a mezi takovými různými pochybnými existencemi jsme sbírali papíry, různé plány, doklady, firemní kartotéku, dokonce fotografie, některé ještě na starých skleněných destičkách z konce 19. století. To všechno tam prostě bylo a nikoho to nezajímalo,“ nastínil méně známé stránky historického bádání Michal Rádl.

Více o mimoňské továrně Fischel, ze která za časů své největší slávy zaměstnávala na 1000 lidí, se dozvíte v přiloženém rozhovoru redaktora Jaroslava Hořeního a archiváře Michala Rádla ze Státního okresního archivu v České Lípě. Výstavu Fischel – lesk a bída můžete ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě navštívit do 10. března.