Svátky jara, vzkříšení Krista, nebo násilí na ženách? Krátká velikonoční úvaha o Velikonocích
Pomlázka z čerstvého vrbového proutí, koledy, kraslice, pečený beránek. To jsou Velikonoce, nad kterými se zamýšlí komentátorka Českého rozhlasu Liberec Vladimíra Hamalová.
Velikonoce, tak už jsou zase tady. Někdo je vítá jako pohanské posly jara, někdo jako symbol vzkříšení Krista, jiný se těší na veselý lidový folklór a leckdo je naopak odsuzuje jako genderově nefér akt násilí na českých ženách, což už se údajně řešilo i v Bruselu.
Nevím jak vy, ale já mám už od dětství Velikonoce ráda. Tehdy mě můj táta nejméně týden před svátky posadil do sedačky na své staré kolo a jeli jsme k řece, kde už se vrby jistěže zelenaly a některé i červenaly. A zatímco jsem si těmi prvními barevnými proutky, co táta zodpovědně a pečlivě vybíral, švihala do vody a radostně plašila malé rybky, táta se posadil na nějaký ten pařez a začal plést pomlázku, které se na Moravě říkalo tatar, a bylo nemyslitelné, aby nebyl vlastnoručně upletený.
A můj táta je tedy uměl. Nejen ten tradiční čtverhranný osmerák, ale i parádní šroubovici. To až mnohem později začali kluci chodit s těmi ohavnými umělohmotnými bužírkami nebo s těmi kupovanými. Na umění plést pomlázky byla naštěstí pro mě ještě generace mého otce náležitě pyšná. Dodnes mám po něm dvě schované na památku.
Stejně tak ovšem bývaly pyšné moje babičky, když se jim povedla nádherně barevná vajíčka, upečený beránek, skvělá velikonoční nádivka, nadýchané koblihy a spousta dalších dobrot, bez kterých byly Velikonoce v rodině absolutně nemyslitelné. Na babiččiny laskominy jsem o velikonočním pondělí chodívala hned po ránu s tátou a společně jsme zpívali i koledy, jako že kázal Karel i Karlička, aby dali tři vajíčka, jedno bílý, dvě červený… A táta fasoval ta barevná, opravdická a já dostala jedno velké čokoládové v krásném barevném celofánu s mašlí.
Mezi námi, ani náhodou mě tenkrát nenapadlo, že je to, jak dnes říkají, genderově nefér, protože už tenkrát jsem věděla, že pomlázka je od slova pomladit. Jakože ta čerstvá míza z vrby nás ženské ozdraví a zkrásní. O nějakých finských saunách na severu, kde se za stejným účelem přece lidi šlehají březnovým mlázím, jsem tehdy ovšem neměla ani tušení. Takže tak.
Možná jste doma nestačili všechno řádně vysmejčit a vybílit, jak bývalo zvykem. Beránka či mazanec jste koupili v obchodě, stejně jako pomlázku s mašlí, co už nám většinou slouží jen jako dekorace k těm barevným vajíčkům v košíčku na hezky prostřeném stole s kyticí zlatého deště. V každém případě nám tyto krásné drobnosti zvedají po dlouhé zimě jarní náladu a optimismus. A mezi námi, hezkého kolem a taky v nás není nikdy dost. Hezké jarní svátky, ať už je slavíte jakkoliv, vám z Českého rozhlasu Liberec přeje Vladimír a Hamalová.
Související
-
Chodí farář Michal Podzimek o velikonočním pondělí s pomlázkou?
V dalším díle pořadu O čem se mluví se Jana Švecová věnovala křesťanské podstatě Velikonoc. Pozvala si faráře vratislavické farnosti a učitele Michala Podzimka.
-
Obří kraslice v Jablonném v Podještědí je pýchou místních a tahákem pro turisty
Obří velikonoční vajíčko z 324 metrů stuh a 320 metrů drátku vytvořilo několik obyvatel Jablonného v Podještědí na Liberecku. Odpracovali na něm zhruba 80 hodin.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka