Pozůstalí plní přání zesnulých, je to slabina v zákoně, připouští provozovatel pohřební služby
Připravit se na bolestnou událost odchodu nejbližších nejde. I v této těžké životní situaci je ale dobré vědět, jaká jsou práva a povinnosti pozůstalých, a na co myslet při zařizování smutečního obřadu a hlavně při umístění ostatků.
Podle Jaroslava Egrta, provozovatele pohřební služby v Liberci a Jablonci nad Nisou, v případě, kdy proběhne kremace, ať už s obřadem, nebo bez obřadu, je pozůstalým předána urna s ostatky zesnulého, a ti s nimi naloží, jak uznají za vhodné.
„Osobně si myslím, že je to taková slabina v zákoně, který předpokládá, že každý zesnulý skončí na nějakém oficiálním pohřebišti. To, že se tak neděje, je právě tou benevolencí. Když vydáme urnu pozůstalým, oni pak často plní přání zesnulých. Není výjimkou, že mi lidé řeknou, že pohřbívají v Jizerských horách, nebo na Ještědu, ale jsou to i Alpy a moře,“ říká Jaroslav Egrt.
„To například v Německu nepřipadá v úvahu, aby pozůstalí dostali urnu. Můžou nahlásit maximálně hřbitov, kde chtějí, aby urna byla uložena, a pohřební služba se spojí s tím hřbitovem a zařídí to,“ poukazuje na zcela odlišnou situaci u našich sousedů.
Jak se Jaroslav Egrt dostal k provozování pohřební služby a proč si vybral toto povolání? Co je na této práci nejtěžší? Jaké jsou druhy pohřbů? Jak probíhají úkony, které pohřební služba zajišťuje a koho volat, když dojde k úmrtí v rodině, či někoho blízkého? Poslechněte si záznam rozhovoru.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
