Od první kremace u nás uplynulo 100 let. Žehem se nechal pohřbít Liberečan
Je to na den přesně sto let, kdy se v nově vzniklém Československu začalo v libereckém krematoriu pohřbívat žehem. Předtím lidé tuto možnost neměli, pohřbívali se pouze do země.
První novodobá kremace se v českých zemích uskutečnila 31. října 1918 v Liberci.
„Byl to liberecký měšťan, pan Robert Jahn, který nechtěl být pohřbený do země. Přesně před sto lety v deset hodin byla zahájena jeho kremace, která podle dochovaných záznamů trvala zhruba dvě hodiny. Potom tady byli zpopelňováni zemřelí z celého bývalého Rakousko-Uherska, kde nebyla legislativa uzpůsobená na provozování krematorií,“ nahlédl do historických záznamů David Novotný ze Správy veřejného majetku města Liberce.
„A co je zvláštní, tak třetí kremace byla provedena panu Sovovi. Ten na kremaci čekal přes tři týdny, než vznikne republika a než bude moct být provedena jeho kremace,“ doplnil Novotný.
Křesťanská Evropa, hlavně pod vlivem katolické církve, dlouho pohřeb žehem odmítala. Jako první evropská země tento způsob pohřbu povolila v roce 1874 Itálie, do konce 19. století se začali mrtví spalovat také v Německu a postupně se přidávaly další státy. V českých zemích šířily myšlenky kremace Společnost pro spalování mrtvol (1899) a spolek Krematorium (1909). Na ty v šedesátých letech navázala Společnost přátel žehu.Jejím prvním předsedou byl básník a dramatik Jaroslav Kvapil, který byl i autorem zákona povolujícího kremaci.
Výstavba krematorií v Československu postupně pokračovala. Jako druhé bylo v listopadu 1921 otevřeno provizorní zařízení v Praze a třetí - proslavené ve filmu Spalovač mrtvol - postavili v Pardubicích v roce 1923. Dnes jsou v České republice téměř tři desítky krematorií. Žehem se v současnosti provádějí asi tři čtvrtiny pohřbů.
Liberecké krematorium bylo prvním na našem území. Podle návrhu drážďanského architekta Rudolfa Bitzana ho v letech 1915 až 1917 postavila místní firma. Krematorium vzniklo díky úsilí spolku Die Flamme řízeného z Vídně. První pohřby žehem se uskutečnily v právním vakuu, které vzniklo s koncem války. Kremace umožnil až zákon přijatý v lednu 1919 s platností od 1. dubna téhož roku.
Původně secesní krematorium v Liberci je dnes památkově chráněné. Z původního vybavení se dochovaly dvě kremační pece. Jejich zvláštností bylo, že teplo, které produkovaly, se sklepením šířilo po okolí. Na nádvoří se tak v zimě nedržel sníh. Dnes už se ale používají pece novější, z roku 1994.
Z původního zařízení se dochoval také výtah, který sváží nebožtíky v rakvi do suterénu. Na starším vybavení se ale podepsaly roky provozu.
„Veškeré hydraulické části jsou poplatné době vzniku. Projevují se spoje například netěsnostmi, čili je zapotřebí celé toto zařízení rozebrat, přetěsnit, vyměnit, popřípadě upravit a uvést to stavu způsobilého,“ uvedl David Novotný.
Podle náměstka primátora Tomáše Kysely (zvoleného za ANO) bude rekonstrukce výtahu jednou z investic města do budovy krematoria v příštím roce. V plánu je také generální oprava střechy nad technologickou částí a velké obřadní síně budovy, a to včetně vnitřních úprav, přilehlých prostor a instalací.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
