Pokrkonošská Tample podle Tomáše nebo tkalcovského stavu

„Když tady šel Panbůh se svatým Josefem tady po těch horách, tak se otočil a řekl: Tam pli! A odplivnul si. Ale to je taková humorná verze,“ usmívá se starosta Svojkova, pod který víska Tample patří.

Jeho manželka, která dělá v obci kronikářku, přidává další možná vysvětlení jména Tample. „Vesnice mohla dostat název podle části tkalcovského stroje, ale taky podle potoka, který se přes obec vine, v podstatě se proplétá a proto Tample. A nakonec je tu odvozenina od Tomase čili Tomáše, kterému se lichotivě dříve říkalo Templinus. Píše se to ve vlastivědné monografii Novopacka,“ upřesňuje paní Věra.

Starosta Josef Dejmek na svém multifunkčním stroji|foto:Ivana Bernáthová, Český rozhlas

Novopacká vlastivěda ale zatím nepsala o úžasném multifunkčním vozidle, stroji, který si starosta sestrojil pro práce všeho druhu sám. „Název toho vozidla je zatím ve vývoji. Je složený z mnoha různorodých dílů. Motor je z Trabantu, řízení je Wartburg, rychlostka je žigulík VAZ 2106 a zadní náprava je z vozu ARO 230. Cokoliv to přiveze, naloží a odveze, sklopím to, kam potřebuji. Páčkami se ovládá pístnice, která se stáhne nebo roztáhne,“ vysvětluje nadšený konstruktér. Hrdě pak ještě v místní malé hasičské zbrojnici představuje historické hasičské stříkačky, nejstarší je z roku 1906.

8 fotografií

Zatímco pan starosta žije úžasnou strojařinou, paní Věra má v malíčku historii Tample. Těší ji například, že ve vesnici byl skvělý divadelní soubor. „Hrálo se tu od roku 1906, nahoře v Tampli byla takzvaná Jiřičkova hospoda, tam se začalo hrát. Když to Jiřičkovi prodali Luňákům a byla to jenom hospoda, tak se hrálo v Tampli 25, kde je dnes truhlárna, a to až do roku 1950. Ve vesnici nebyla chalupa, kde by alespoň jeden člen rodiny nebyl členem souboru,“ přibližuje paní Věra.

Tample je blízko Krkonoš a tak se tam mluvilo podkrkonošským nářečím: „Manželova babička neřekla ‚přijď na návštěvu‘, ale ‚přijď pobejt, popoudáme‘.“ A jak píše Antonín Šolc Tample v kronice a pamětech: „Už za humny to bývávalo Krakonošovo, kterej na prašiuky a šidulid byl setsafraporstky přísnej.“

Paní Věra pochází z Prahy, seznámila se s panem Josefem v učení v roce 1965. Jakmile byl po vojně, vzali se a odešla spolu s ním do Tample. Pan Josef s úsměvem dodává: „Nevím, jak se tomu říká u vás, ale u nás se povídá, že mě uhnala.“