Natáčení Zkoušek z dospělosti byl jeden velký mejdan, směje se Jan Čenský

Moderuje, vyučuje správné vystupování a komunikaci. Kdysi Honza z legendární pohádky s písničkami Svěráka a Uhlíře Princové jsou na draka, dnes doktor Suchý ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. To jsou bezpochyby dvě zásadní role Jana Čenského.

Ačkoliv se Jan Čenský narodil v Praze, všechno důležité v jeho dětství a možná i mládí se odehrávalo na Orlicku, kde vyrůstal. Jeho maminka totiž pochází z Pastvin. Na chalupu sem stále jezdí nejenom on, ale i jeho sestra a taky bratr. Mimochodem, jak jeho babička říkávala, ten kraj je přívětivý a žijí v něm fajn lidi, a právě tam tedy můžeme začít dnešní rozhovor.

Takže v kraji žijí fajn lidi. Potkáváte se dodnes s kamarády právě z dětství mládí?

„Potkávám se, potkávám se velmi rád, protože to jsou přátelství na celý život.“

Vy jste někde říkal, že všechny trable bolístky v Orlických horách mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Potřebujete přijít na nějaké konkrétní místo, abyste si srovnal hlavu?

„No, stále to funguje, i když se mi stala loni taková věc, že právě na divoké Orlici jsem si dal takzvaně na držku a byl jsem docela překvapen, jak dlouho jsem se z toho vylízával. Ale je pravda, že jsem se z toho dostal, byl to takový zdvižený prst.“

Marek Eben je můj anděl strážný.

Když bych měla vybírat v Orlických horách nebo Podorlicku místo, které považuje za velmi výjimečné, tak by to byl kostel v Neratově i Neratov samotný. Vím, že vy jste tam jako kluk chodil taky.

„Tušil jsem, že řeknete to místo, to je skutečně magické místo, tam je úžasná energie. Úžasní lidé tam jsou, hlavně pan farář to pozvedl a rozsvítil to místo. Postavil tam střechu, udělal se celý ten barokní portál. Ještě si pamatuju, že se tam sloužily mše pod šedým nebem.“

Vy jste se vlastně k herectví dostal oklikou přes první ročník studia knihařství a četla jsem někde, že před nástupem na konzervatoř jste konzultoval celou tu věc nebo jste si nechal poradit s přípravou od Marka Ebena. Je to pravda?

„No, to bylo trošku, jinak. Já jsem nejdřív neudělal zkoušky na konzervatoř, tam se dělají talentové zkoušky, byl jsem nepřipraven, protože jsem si myslel, to zvládnu levou zadní. Ten rok byl nabitý, protože jsem dělal knihařinu, učil jsem se vázat knížky, chodil jsem do lidové školy umění a také jsem ještě za paní profesorkou Stránskou docházel na cvičení a připravovala mě na talentovky. A pak, když mě přijali, tak maminka a táta se znali s Petrem Ebenem, tak říkali, ať jdu za Markem, že mi řekne něco k té škole. A Marek říkal, že ta škola je fajn, na krásném místě za Rudolfinem na nábřeží, je tam taneční oddělení, tak tam jsou baletky, hezký holky. No a ještě mi poradil, ať si pořídím malou tašku, že tam není moc učebnic. Tak jsem přijel domů a ptali se, co říkal Eben. Tak jsem odpověděl, že mi řekl, že jsem si dobře vybral a mám si koupit menší aktovku. Je to zvláštní, že ten Marek mě provází, je jako můj anděl strážný. My jsme spolu třeba alternovali na Smíchově v divadle v bývalém Realistickém, teď Švandově divadle, tam jsem s ním hrál na flétničku, pak mi předával i finále Miss České republiky. V České televizi jsme taky navazovali na jeho pořad O poklad Anežky české. Vždycky mě z povzdálí ten Marek vede.“

Je fakt, že přímý přenos je na jednu stranu asi velký adrenalin, ale na druhou stranu je to pocit do jisté míry osvobozující, protože už to prostě zpátky vrátit nejde.

„Je to pravda. Já to miluju. Zaprvé ten přímý přenos vždycky začne včas a musí přesně skončit. Je fantastický když to začne, tak se mozek roztočí na neuvěřitelné obrátky a člověk musí prostě být soustředěný, jinak to nejde.“

Vy jste byl v okamžiku, kdy na pódium vstoupila Taťána Kuchařová dnes řekl Gregor Brzobohatá. Věděl jste, že uspěje?

„Ano, ta holka byla výjimečná, ale já bych do té poroty nerad sedal. Zaprvé jsem ve věku, kdy se mi líbí úplně všechny, ale hlavně ta Táňa byla výjimečná od začátku, tam bylo jasné, že ta to dotáhne daleko. Ona vyzařovala něco a to je asi to nejvíc, co přitahuje tu porotu. Hezkých holek je spousta, ale ona opravdu působila jako královna, mluvila pomalu takovým temným hlasem a přitáhla. Opravdu je to královna.“

Zkusme teď mluvit víc o herectví. Pokud pominu první roli z roku 1978 v televizní hře Mapa zámořských objevů a skočím rovnou k té velké roli z roku 1980. Seriál Zkoušky z dospělosti připoutal k obrazovkám televize tisíce, možná miliony diváků.

„Pro mě to je nostalgie a docela hezký příběh, který moc často neříkám. Nám se tam stala taková věc, protože to se točilo přes prázdniny a rodiče byli právě v Pastvinách a měli jsme na Zahradním městě volný byt a víceméně to bylo nejblíž Kavčím horám, kde se každý den točilo, takže celá ta parta bydlela u nás. A já to měl takový jeden velký letní mejdan, protože se u nás bydlelo. Pamatuju si, že tam zněli Bee Gees a Beatles, chodili jsme tam do zahrádkářské kolonie krást zeleninu. A Michal Pešek měl auto a my jsme se sebrali a narvalo se nás asi šest nebo sedm do auta a jeli jsme do Jevan. Já jediný jsem byl střízlivý, tak jsem řídil a celou cestu jsem jel na trojku. Zajeli jsme do Jevan a našli jsme vilu Ládi Štaidla a večer v devět, v naprosto nevhodný čas pro návštěvu jsme zazvonili a řekli, že jsme herci a točíme seriál. On byl úžasný, pozval nás domů, nakrájel nám šunku a pustil nám písničku, kterou právě pro nás dělal. To bylo tak nádherné.“

Může se princ v pohádce, když jemu tak dvacet, nezamilovat do své princezny? Narážím na pohádku Princové jsou na draka, kde jste hrál s Ivanou Andrlovou.

„Když to hraje Ivanka Andrlová, nejde se nezamilovat. Nevím, jestli to diváci poznali, ale já jsem ji opravdu platonicky miloval. A pak zase mně Ivanka prozradila, když už jsem byl s Terezkou Pokornou, že to zase bylo obráceně. Toho jsem si zase nevšiml já, takže jsme se tak vzácně minuli, ale máme se rádi dodnes.“

Čtěte také

Nebýt filmu Podnájemníci učila bych asi v Chocni v lidušce

Já jsem Ivanku Andrlovou v Záletech měla, taky už je tomu pár let. Pro mě to bylo hodně silné setkání, protože ta její skromnost a dívčí pohled na svět nevymizel, i když je dámou dospělou.

Je také z východních Čech, tak to je fajnová holka do nepohody.

Zase se ukazuje to, jak vaše babička říkala, že ve východních Čechách se rodí jenom fajn lidé.

„Je to kraj přívětivý. Když ještě byla s Ivanem Vyskočilem, tak jsem jim pomáhal stavět dům a Ivan dokonce říkal, že až bude vybírat tapety do ložnice, tak si mě pozve, aby se mi to líbilo. Bral to sportovně.“

Konzervatoř jste ukončil v roce 1983 a nastoupil do Divadla pod Palmovkou. Hostoval jste v Národním, a jestli se dobře vzpomínám, proto, abyste zůstal v Národním, jste musel podepsat vstup do komunistické strany, a to jste neudělal.

„Ano. My jsme hostovali v Tyláčku a pak když se zlatá kaplička otevřela, tak jsme tam přenášeli jedno představení na Novou scénu, takže já jsem měl úplně fantastickou nabídku, právě jsem skončil vojnu a byl jsem pozván do kanceláře a tohle mi řekli. Tak jsem se zeptal, zda tohle rozhoduje a ano, byla to podmínka, tak jsem zůstal v Divadle pod Palmovkou.“

Alena Zárybnická natáčí Zálety s Janem Čenským|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Místo vstupu do komunistické strany jste podepsal Několik vět, což je taky kapitola, která by se měla připomínat. Vy jste se tehdy setkal s tradiční dvojící jednoho hodného jednoho zlého příslušníka Státní bezpečnosti.

„To byla klasika, jeden hodnej a jeden zlej. A jeden mi tykal, a říkal ʼHele, tak to odvoláme!ʻ Neodvolal jsem, ale zase musím zaklepat, že šťastná hvězda při mně stála a já se tímhle sice dostal z divadla, ale dostal jsem se k Černému divadlu a díky Pavlu Markovi a Petru Kratochvílovi jsem s divadlem jezdil po světě, takže jsem byl tak jako uklizen.“

Na závěr Záletů patří tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byl fotograf Patrick Marek a tady je jeho otázka pro vás. „Já bych se zeptal, v čem by si chtěl zahrát a koho by si chtěl zahrát.“

„Já jsem si vzpomněl na moje první účinkování v alternaci s Markem Ebenem a tam Honza Hartl hrál nádhernou roli. Till Eulenspiegel. To je představení, které se už strašně dlouho neinscenovalo, je pravda že tam je asi šedesát postav, ale ta role je nádherná, takže já bych si rád zahrál Tilla, ale Eulenspiegela, ne Kajetána.“