Jsem taková miss katastrofa, směje se Veronika Freimanová

Veronika Freimanová se narodila v Praze. Kvůli „špatnému“ kádrovému profilu musela nejdřív na večerní gymnázium a teprve pak se dostala na konzervatoř. První angažmá měla v Činoherním klubu, pak dlouhé roky bylo její domovskou scénou Divadlo Bez zábradlí. A kromě filmů jako třeba Snowboarďáci, Rafťáci či Sněženky a Machři i po 25 letech hrála i v seriálech, například v pěti sériích legendárního Vyprávěj babičku Janu Dvořákovou.

Co všechno se děje v duši 15leté holky, která nemůže kvůli „špatnému“ kádrovému profilu svého otce na střední školu?

Nejdřív to přijmete, pak se naučíte těsnopis, pak se shodou okolností dostanete do zásilkové služby Bílé Labutě, tím si napravíte posudek, začnete chodit na večerní gymnázium a pak potkáte tak úžasný lidi při přijímačkách, jako byl pan Karpíšek a pan Munzar, kteří mě vzali na konzervatoř, ač jsem byla o něco starší. Bylo to tak, že vlastně jsem už byla polepšena.

Jak k vám vůbec tenkrát přišla nabídka na roli učitelky Hanky?

My jsme byli s Radkem Johnem takzvaný odeonský děti. To znamená, že maminky dělaly v nakladatelství Odeon. Jezdili jsme spolu na hory, jsme stejně staří. A kluci s Ivo Pelantem psali scénář a nějak myslím, že od začátku jiná učitelka v tom nefigurovala. Protože za námi byla „lyžařská zkušenost“.

Veronika Freimanová|foto:Elena Horálková

Je jedna věta, která padne ve filmu Sněženky: „Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko?“ Vzpomněla jste si někdy na tohle sousloví a pomohlo vám v životě?

No, já jsem taková miss katastrofa, že já se bojím hodně dopředu. Takže dá se říct, že k tomu brodu přijdu už se staženými kalhotami, ale pak ty věci začnu řešit. A možná ta cesta před tím brodem je pro mě těžší než ta, když se brodíte.

Vaše babička Jana Dvořáková v seriálu Vyprávěj. Říkám si, jestli ty dvě TýTý vlastně nejsou i oceněním za tenhle seriál, který každý zná a každý si v něm našel to své, sám sebe.

Myslím, že to určitě bylo za Vyprávěj. Doteď za mnou po představení chodí úplně mladí lidi, kteří to mají hrozně rádi, mají to skoro jak učebnici dějepisu, má to strašně fanoušků. Byla to moc hezká práce a teď už by to tak vůbec nebylo, ale vždycky bylo napsaných pár dílů, ty se natočily a čekalo se na další.

Na závěr klade otázku umělá inteligence. Pro vás tu má dvě. Máte nějakou skrytou vášeň, o které by lidé netušili?

Ráda bych měla, teď se mi nevybavuje. Jsem ráda, že jsem přelstila umělou inteligenci.

A ta druhá. Který módní trend ze seriálu Vyprávěj byste rozhodně nechtěla nosit?

Jsou to všechno trendy mého dětství. Bylo to, jak ženy chodily v propínacích zástěrách a mnohdy pod tím nic neměly. Mnohdy to byly dederonové zástěry. No, tak tenhle módní trend jsem ráda, že mě minul v dospělém věku. Jinak jsem dostávala otázky, jestli jsem se s tím sžila, s tím designem okolo mě. A tím, že to bylo opravdu mé dětství a my jsme opravdu měli přesně takovou kuchyňskou linku. A opravdu všechny ty závěsy byly takhle nemožné. A psací stroje byly všechny béžové. Takže mně to nepřišlo jako vůbec nic exotického. Já jsem jenom pokračovala v tom, co jsem důvěrně znala.

Jaký další divadelní projekt má Veronika Freimanová v plánu? Co prozradila o novém filmu Máma? Proč ji minula role v Hollywoodu?