Miroslav Holubec

Zimní období klade na řidiče mnohem větší nároky, co se opatrnosti týče. Někteří řidiči s ní čekají až na první sníh a neuvědomí si, že podmínky se zhoršují už od podzimu.

Naprostá většina Krimipříběhů pojednává o tom, jak někdo někoho okradl, přepadl, nebo podvedl. A proto nás vždy potěší případ, kdy někdo někomu naopak pomohl.

Rozdíly mezi muži a ženami – to je poslední dobou velmi citlivé až třaskavé téma. A přesto se Miroslav Holubec neohroženě na tento tenký led vydává.

Strážníci městské policie většinou případy bankovních loupeží, mezinárodních spiknutí ani sériové vraždy neřeší. Rozhodně se ale nedá říct, že by jejich služba byla nudná.

Říká se, že ve dvou se to lépe táhne. Záleží ovšem na tom, co a odkud. Dva tahouni z Krimipříběhu to spolu daleko nedotáhli.

Násilné trestné činy jsou zavrženíhodné, obzvlášť když nemají žádný pochopitelný motiv. Názorný příklad má Miroslav Holubec v Krimipříběhu.

Ne každý pachatel je předurčený pro dráhu zločince. Časem zjistí, že na to nemá žaludek, nebo intelektuální dispozice. Pachatel z Krimipříběhu bude asi ten druhý případ.

Existují velké zločiny, jako třeba vražda nebo loupež, a také malé, těm říkáme přestupky. Oběma se musí zabývat policie.

Pod slovem „profesionál“ si představíme člověka, který za práci bere peníze, nebo někoho, kdo svou práci dokonale zvládá. Řidič z tohoto Krimipříběhu není zřejmě ani jedno.

Není výjimkou, že si děti občas půjčí z kapes rodičů nějakou tu korunu. Od toho jsou rodiče, aby vysvětlili, že krást se nemá. 35letá žena si chtěla koupit něco vělkého.