Miroslav Holubec

Byly časy, kdy se policisté zajímali o koloběžky, jen když v rámci svých služebních povinností asistovali na dopravním hřišti malým školákům...

Omezení se pomalu rozvolňují, život se pomalu vrací do starých kolejí, takže i lupiči a výtržníci přecházejí na běžný styl života. 

Každý den slyšíme ze všech stran, jak si lidé pomáhají a jsou k sobě ohleduplní. A to je ta pravá půda pro podvodníky, jak se poslední dobou hezky česky říká, „šmejdy". 

Zvykli jsme si, že během nouzového stavu je všechno zavřené; i státní hranice. Potom se ale jako překvapení jeví skutečnost, že největší problémy má policie  s cizincem. 

Není žádnou novinkou, že po našich silnicích se nepohybují jen slušní řidiči, ale také hříšníci. Jenže; jsou hříšníci a HŘÍŠNÍCI. 

V našich Krimipříbězích jsme se už setkali s různými místy činu; samoobsluha, banka, fronta u pokladny... Ale okrasné jezírko tu máme poprvé. Víc poví Miroslav Holubec.

Když viník ujede z místa nehody, policisté při vyšetřování spoléhají na záběry kamer nebo na svědky. Co když ale k nehodě dojde v noci a daleko od kamerového systému? 

Každá komunikace má v silničním provozu svůj název podle účelu, kterému slouží. Jeden řidič si ale z  cyklostezky udělal motocyklostezku. Jak to dopadlo?

Na území naší republiky stále nouzový stav, hranice jsou zavřené, mohou sem jen dovozci nejdůležitějšího zboží. Pro někoho jsou důležité potraviny, pro jiného zase drogy. 

Aby se mohl člověk živit jako podvodník, musí mít jednak uvěřitelnou historku, a jednak uvěřitelný obličej. Po jednom takovém podvodníkovi pátrá liberecká policie.