Miroslav Holubec

Určitě jste se už někdy setkali s tvrzením: Byl tak opilý, že se nemohl trefit do dveří? Miroslav Holubec v tomto Krimipříběhu dokáže, že může být ještě mnohem hůř.

V kriminalistickém slovníku se už dávno vžil výraz „sňatkový podvodník“. Je to už zastaralý termín, nemusí jít o sňatek, a podvodníky vytlačují ze statistik podvodnice.

Štěstí je krásná věc, jak se zpívá ve známé písni. A člověk by ho neměl brát jako samozřejmost. Protože v opačném případě ho to může stát hodně, třeba i tři roky života.

V Písmu stojí, že „nevědomost hříchu nečiní“. Proti tomu neprůstřelné „neznalost zákona neomlouvá“. Podobné dilema teď řeší soudce, který se zabývá případem z Českolipska.

Donedávna byly nehody na koloběžkách výsadou předškolních dětí. Teď se k tomuto způsobu přepravy přiklánějí i dospělí. A „dospělejší“ jsou i následky karambolů.

Když se řekne „vařič“, každý si asi představí elektrický spotřebič. Kriminalisté tak označují delikventa, který se zabývá výrobou drog. Jednoho takového nedávno dopadli.

Otevřené dveře si lze někdy vysvětlit jako pozvání dovnitř. Někdy to může znamenat to, že někdo prostě jen větrá.

Člověk do určitého věku učí a od určitého věku nabyté znalosti a dovednosti ztrácí. A platí to i za volantem. I když u hrdiny tohoto Krimipříběhu to bylo spíš alkoholem.

Na téma všestrannosti strážníků městské policie v Krimipříbězích hovoříme často. Tentokrát probereme dovednost „poradce v občanskoprávním sporu“.

Za covidové krize otevřel Miroslav Holubec neoficiální soutěž: za jak malou krádež se pachatel dostane do vězení. Nouzový stav je minulostí,  soutěž pokračuje.