Miroslav Holubec

Někdy se stane, že pachatele trestného činu místo vězení čeká zdravotnické zařízení. Bývá to v případech, kdy soudní znalci dokážou, že skutek spáchal kvůli onemocnění.

Policisté, ať už jsou to strážníci, dopraváci, nebo kriminalisté, mají náročnou práci. A proto vždy ocení, když jim pachatelé jejich práci ulehčí.

Dobrý úmysl nemusí vždy přinést pozitivní výsledek. Někdy může dokonce zmobilizovat policii skoro v celém kraji. Krimipříběh s akční zápletkou.

Některá vozidla na silnice nepatří. Je to dáno vyhláškou. A ta poměrně jasně říká, že ani někteří lidé na silnice nepatří. Případy shrnuje Krimipříběh Miroslava Holubce.

Když se kdysi řeklo „policista v civilu“, člověk si mohl představit buď kriminalistu, nebo „estébáka“. Někdy to ale může jen být policista, který na sobě nemá stejnokroj.

Člověk, kromě jiného, dokáže předpokládat důsledky svého chování. Někdo více a někdo zase méně. O těch druhých bude vyprávět Miroslav Holubec v Krimipříběhu.

„Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací“, zpívá se v písni My čekali jaro. Ale zatímco tam se jednalo o nehodu uprostřed zimní bouře, v Krimipříběhu vládlo letní počasí.

Policisté musí být pesimisty..., jednoduše proto, aby předcházeli tomu nejhoršímu. Hned dva příklady z Českolipska má Miroslav Holubec v Krimipříběhu.

Porušení zákazu řízení je častým přestupkem. A jsou řidiči, nebo vlastně neřidiči, u kterých je to takřka na denním pořádku. Jednoho takového představí Miroslav Holubec.

Asi málokdo si z autoškoly pamatuje všechny otázky a všechny vzorové křižovatky. O to záludnější pak může být nečekaná situace i mimo dopravní špičku.