Miroslav Holubec

Přelom dubna a května je nejen pro policii celkem akční období. Bouřlivé čarodějnice střídá svátek lásky. A ani po odeznění tohoto časového úseku si policie nevydechne.

Tento Krimipříběh je jedním z těch, ve kterých měníme policejní motto „pomáhat a chránit“ na výstižnější „pomáhat a zachránit“. Dva příklady z Českolipska.

Z policejních záznamů víme, že se v dopravě pohybují auta, která by měla zůstat stát v garáži, nebo v servisu. Krimipříběh o řidiči, který tyto problémy vyřešil najednou.

Průkaz slouží už od nedávna hlavně k tomu, aby se jím někdo prokázal. Jenže jako všechno, i průkaz se dá zneužít, zejména v současném „elektronickém“ světě.

Když se řekne „fantom“, člověk si díky Fantomasovi představí někoho nebezpečného. V tomto Krimipříběhu fantom stojí na straně zákona a nebezpečný je hlavně pro zločince.

Cyklisté jistě patří na silnicích k těm nejohroženějším. Obzvlášť teď, kdy začíná jejich sezóna. Ale jak se říká, zdání někdy klame a někdy se role obrátí.

Když se policie dozví, že se někde pohybuje podivín, který šermuje nožem, má tu nejvyšší pohotovost. Nedávný jablonecký případ ale patří do trochu jiné kategorie.

To, že člověk hodně vydrží, z něj ještě nutně nedělá hrdinu. Záleží, co vydrží a jak to vydrží. Názorný příklad má Miroslav Holubec v Krimipříběhu.

Víte, proč se policisté u akčních filmů většinou nudí? Protože jejich tvůrci používají „autorskou licenci“, a tou omlouvají všechny nesmysly, kterých se ve scénáři dopustí.

Policejní práce je většinou jiná, než jak ji vídáme ve filmu. O to větší mívá Miroslav Holubec radost, když se policejní akce odehraje podobně jako v akčním filmu.